Přesvědčuji se o tom každodenně. Stačí otevřít noviny, či navštívit internetové zpravodajské servery, a ze všech v podstatě vypadávají jen hrozby.

Před čtrnácti dny nám hrozilo stoleté sucho. Dnes nám hrozí , že na horách bude vítr, napadne sníh a silnice budou namrzlé. Prostě už nic se na světě neděje, tak nějak normálně, ale vše nám hrozí.

Jen si vzpomeňte na následující hrozby, z nichž některé se pokusím namátkou, bez ohledu na jejich význam a případný hrozebný potenciál, vyjmenovat:

Hrozby: Dluhová, řeckým koncem, rozpadem eurozóny a Evropské unie, celosvětová hospodářská krize, sociální bouře, snížení ratingu evropských států, terorismus, pacifismus, přelidnění, vylidnění, stárnutí populace, globální oteplování, tání ledovců, likvidace deštných pralesů, sucho, nedostatek pitné vody, záplavy, eroze zemědělské půdy, zimy bez sněhu, zimy se sněhem, zemětřesení, sluneční erupce, vybíjení a vymírání živočišných druhů, bezprostřední výbuch sopky Katla (v úterý již odvolaný) … a tak bych mohl ještě dlouho pokračovat.

Novináři totiž předpokládají, možná oprávněně, že slovo hrozba a jemu podobné výrazy jsou jediným "magnetem", které jsou ještě schopné informačním přetlakem znuděné čtenáře zaujmout a donutit je tak k přečtení článku či zprávy. Ve světě vládne negativismus, který jakoby říkal: "Co je špatné, to je dobré!" Tedy pouze z hlediska novinářů, kteří chtějí svéčasto pseudoinformace prodat.

Protože bych byl rád, abyste si tuto mou glosu přečetli, končím v jejich stylu:

S pozdravem "Zítra ráno nám hrozí, že vyjde Slunce"