Dnes večer budou po celé naší zemi hořet hranice. Definitivně skoční zima a s prvním květen přijde nebo mělo by přijít vlídné teplé počasí a začne nebo mělo by začít to opravdové jaro plné vůní a lásky, jak ho máme rádi.

Tomu slavnostnímu pálení se říká všelijak. Keltové prý slavili 30. dubna svátek Beltline, také prý pálili ohně a tančili a zpívali. Kdo měl dost sil a bujarosti, přeskakoval oheň, a komu do skoku nebylo, aspoň se kolem ohně ochomejtal, i tak na něho měl očistný vliv. Svátku se taky říká Valpuržina noc. Zmíněná Valpurga žila v osmém století. Byla to Angličanka pověřená nelehkým úkolem šířit křesťanství mezi pohanskými Germány. Stala se abatyší kláštera v Heidenheimu a její statky byly přeneseny po sto letech do Eichstättu. Stalo se to v onen slavnostní čas očisty a odtud tedy název Valpuržina noc.

To vše je pradávné a vznešené a úctyhodné. Poprvé jsem asistoval při pálení čarodějnice jako dítě a bylo mi všelijak, když jsem viděl, jak plameny olizují figuru zhotovenou ze starých hadrů. Ten divný pocit mě neopustil. Mrzí mě, že nám předkové neodkázali nějaký méně drastický způsob, jak uvítat něco radostného.

V naší vsi se každoročně vynáší Morana a děti ji vrhají do potoka. Ona ta Morana je bytost nadpřirozená, je to božstvo zimních trýzní. Morana je prostě Morana, není to žádná paní Anežka Novotná, co bydlí v té chalupě u lesa, vdova, na kterou někdo ukáže prstem, protože jí objeví temnou pihu na krku coby neklamnou známku čarodějnictví, a seběhnou se sousedé a ztlučou ji a pak nešťastnici vezme do parády speciální soud a nechá ji uvrhnout do plamenů.

Podle keltské tradice prý oné noci z 30. dubna na 1. květen moc temných sil vrcholí. To je samozřejmě nesmysl. Když síly zla vrcholí, všichni mají okovanou botu na krku a nemohou ani hnout prstem. Revoluce propukají, když ty nejhorší důvody proč revoluci konat pominuly. V Bastille nikdo neseděl, když ji stateční revolucionáři šturmovali a když věšeli Horákovou, nikoho nenapadlo na Václaváku cinkat klíči, protože by ho pověsili taky. Takže ono je to s těmi čarodějnicemi 30. dubna a vrcholem temných sil nejednoznačné. Jestli nějaké temné síly byly, tak toho 30. dubna mají v podstatě utrum.

Ano, je to jenom hra a symbol a nesmíme to brát vážně. V cukrárně se taky prodávají rakvičky se šlehačkou a jen blázen by to bral jako projev nekrofilie. Racionálně si dovedu všechny námitky potlačit, nicméně někde v zadní komůrce mysli haraší haraburdí pochybnosti. Copak jsme to za lidi, že se dokážeme radovat z hořící čarodějnice?

Nutno dodat, že jsme zvyklí pohledu na krutou popravu. Čarodějnice pálíme jen jednou v roce, ale pohled na mrtvé tělo přibité na kříž máme na každém druhém kroku. Copak tomu asi říká hinduista, když sem přijede na návštěvu a vidí to, on, který bere jako posvátný symbol zobrazení mužského a ženského pohlavního orgánu? Je to jeho starost. A vy se postarejte, ať z ohně neodletí uhlík a nepropálí vám gatě, jako se mi to tuhle stalo při opékání buřtů.

LN, 30.4.2012