Alternativní zpráva z Lumbeho zahrady

Když geriloví umělci ze skupiny Ztohoven vyměnili nad Pražským hradem prezidentskou standardu za obří červené trenýrky, vyvolali tím pozornost celé společnosti. Někteří považovali jejich čin za hanobení státního symbolu, jiní za jeho uvedení do souladu s realitou. Jediný, kdo se nevyjádřil, byl prezident. Událost přešel bez komentářů, vyhazovů i žalob. Ignoroval ji.

Po dlouhém čase, kdy už všichni na skandál s trenýrkami pozapomněli, svolal prezident tiskovou konferenci na netradiční místo do Lumbeho zahrady, aniž by upřesnil, co bude jejím předmětem. Záhadná tisková konference vyvolávala otázky a ti novináři, kteří neměli k prezidentovi hezký vztah, se chvíli obávali, zda z nich prezident nechce udělat „blbečky“. Myšlenku ale rychle zaplašili, protože něco takového není prezidentův styl.

Prezident, který kromě novinářů pozval i přední politiky, intelektuály a podnikatele, všechny překvapil tím, že se konečně vyslovil k trenýrkové aféře. Řekl, že ho událost rozhodně nepotěšila, ale že nakonec dospěl k závěru, že právo na svobodu projevu může nabýt i takovéto poněkud extrémní podoby. Dále oznámil, že se rozhodl dosáhnout toho, aby celá události měla pozitivní vyznění, a že proto hodlá trenýrky vydražit a výtěžek věnovat na dobročinné účely.

Aukce byla zahájena neprodleně a netrvala dlouho. Vydražitel zůstal anonymní: zavolal na telefon prezidentova poradce Jedlého a nabídl 2 miliony korun. Na rautu po aukci pan Jedlý vysvětloval, že tvář Vladimíra Vladimiroviče, již bylo zahlédnout na jeho chytrém telefonu, nepatřila vydražiteli, ale že se jedná o fotografii, která je jako tapeta i šetřič obrazovky používána na všech elektronických zařízeních v jeho domácnosti, která to umožňují.

Nejbohatší Čech se aukce nezúčastnil, protože se prý nedávno dosti finančně vyčerpal nákupem nového tryskového letadla. Žádné čistírně se nepodařilo zbavit interiéry původního letadla silného cigaretového odéru, ke kterému přišlo při jedné cestě z Čínské lidové republiky. Dotyčného nebavilo vtipkování jeho manažerů, kteří letadlu říkali mobilní kuřárna a u letušek si žertem objednávali dršťkovou polévku.

Druhý nejbohatší Čech, shodou okolností Slovák, se aukce také nezúčastnil. Jednak mu jeho podniky od té doby, co vstoupil do politiky a pracuje pro všechny, už tolik nevynáší, jednak žádné nemá.

Po aukci prezident přednesl impozantní seznam těch, kterým hodlá z výtěžku aukce pomoci. Skutečnost, že tak činí z prostředků získaných dražbou předmětu, jenž ho měl zesměšnit, ohromovala.

Při neformální diskusi se pak prezident trpělivě věnoval jednotlivě všem novinářům a ochotně zodpovídal jejich dotazy, a to i ty, které nebyly příjemné. Mnozí ho za to nahlas oceňovali, což však poněkud pokazil mluvčí Ovčáček, který neodolal a připomenul, jak se kdysi prezident Václav Havel po nepříjemné otázce na dotyčného novináře lehce zakabonil.

Na otázku, zda vyvěšení trenýrek není hanobením státního symbolu a projevem neúcty k České republice, prezident odvětil, že bychom se všichni měli nejprve zamyslet nad svou vlastní loajalitou k vlasti, co jsme ochotni pro ni udělat a obětovat, zda řádně platíme daně, a tak dále. Posluchače ta míra velkorysosti k performerům ze Ztohoven překvapila a na jejich očích bylo vidět, že si uvědomují, co právě slyšeli: Kdo jsi bez viny, první hoď kamenem.

Celé setkání s prezidentem se neslo ve velmi příjemné atmosféře. Prezidentova dobrotivost někomu připomínala Honzu Masaryka, jiným pak přirozený šarm a noblesu Pavla Tigrida. Všichni se pak shodli, že prezident svým charismatem zcela opanoval společnost, tak jak to bývalo typické pro Ferdinanda Peroutku.

Ještě týž večer do Událostí a komentářů pozvaný Zdeněk Svěrák prohlásil, že prezident je i jeho prezidentem a že je na něho pyšný.

Týden po události přinesly výzkumy veřejného mínění informaci, že prezidentova popularita se propadla o dvacet procentních bodů.