Asi každý zažil onu nepříjemnou situaci: člověk přijde na zastávku či vstoupí do tramvaje a chce si číst noviny, když tu náhle se do jeho čichových buněk vpije nesnesitelný biologický zápach. Ostražitě se rozhlédne a spatří osobu, která rezignovala na základní tělesnou hygienu. Zpravidla se jedná o bezdomovce, který řadu týdnů neměl možnost umýt se a nakonec si na svůj smrad zvykl natolik, že mu nevadí a naopak si ho pěstuje. Stal se jeho krunýřem a zbraní proti nepřátelskému světu, bublinou, která ohraničuje jeho teritorium.

Jak asi vnímali nám odporný tělesný pach naši předkové? Málokdo se může pochlubit šlechtickým původem, což mimo jiné znamená, že pravidelná koupel byla pradědům a prabábám většiny z nás odepřena a co více, asi po ní ani netoužili. Byli zvyklí, adaptovaní na smrad svůj i svojich bližních. Dokonce jim nebránil ani v reprodukci, což muselo být zvláště v zimních měsících pikantní. Ovšem díky jejich otrlosti tu dnes vůbec jsme. Kdo ví, třeba naši potomci budou denně se snídaní užívat tabletu, která spolehlivě vytitruje hnilobný odér, vznikající užitečnou prací stamiliard střevních bakterií a promění jej v lahodnou vůni. A budou si znechuceně představovat nás, vdechující ráno na toaletě sirovodík z vlastní produkce.

Z našich pěti smyslů je čich nejstarším a nejtajemnějším. Během evoluce si udržel své propojení s částí mozku, která řídí emoce. Ucítíme-li po letech vůni či zápach, které nám evokují nějakou prožitou situaci, automaticky si vybavíme zapomenuté pocity ostřeji a intenzivněji, než kdybychom stejnou událost viděli na fotografii. Ulpí-li na nosní sliznici pána v letech cestou metrem náhle vůně parfému, kterým voněla na maturitním plese jeho milá, okamžitě se zrychlí jeho srdeční frekvence a stoupne mu tlak. Bohužel to funguje i naopak: například já, kdykoli na ulici potkám jinak hodného souseda, který se u nás v předsíni jednou zul, začne mi být lehce šoufl, Jeho osoba bude již navždy doprovázena tehdejším čichovým vjemem.

Lidé, aniž by nad tím uvažovali, používají řadu emotivních slovních obratů, ve kterých čich figuruje. Pokud se někomu něco nelíbí, tak mu to zkrátka nevoní nebo nejde pod nos. Fekálie slouží jako univerzální kletba v řadě jazyků. Hnilobou ve vlastním státě se oháněl kralevic Hamlet, neznav přísloví, že ryba smrdí od hlavy.

Jistě se nijak zásadně nemýlím, pokud prohlásím, že každodenní úkony jako je sprchování, používání deodorantu, výměna ponožek a spodního prádla, zubní hygiena, to vše je výdobytkem maximálně posledních tří generací. K bezdomovcům se již vracet nechci, ale i v běžné, zvláště mužské populaci se vykytují jedinci, kteří používání deodorantu považují za projev zženštilosti. A už vůbec nechci odhadovat procento těch, kteří nikdy neslyšeli o deodorantu do bot. Nicméně vím o jedné firmě o čtyřech zaměstnancích (postupně navštěvovali náš dům v rámci servisu bezdrátové sítě a obuv bohužel odkládali přede dveřmi), která má snad zákaz používání tohoto přípravku zakotven v pracovní smlouvě.

Ovšem každá mince má i svůj rub. Zbavit se obtěžujících tělesných pachů, ač naši předkové by nad tímto konáním kroutili hlavami, pokládám za užitečné a všeobecné pohodě prospívající. Společenský tlak na eliminování naší živočišné přirozenosti se však nezastavil ani po dosažení této mety. Průměrný člověk už nepáchne, tak na co se dál zaměřit?

Za vyložené přestřelení tohoto trendu je nutno považovat módu mladých žen a dívek zbavovat se pubického ochlupení. Dravá civilizace se rozhodla ukrojit z přírodního bohatství naší planety další díl – z deštných pralesů toho mnoho nezbývá, vrhneme se tedy na mýcení ženských klínů. Evoluce zanechala hustý porost ženského těla pouze na třech místech - na hlavě, v podpaží a v krajině stydké. Hlavě, vzdálené tepelnému jádru těla, slouží vlasy jako ochrana před zimou a coby ozdoba. Ochlupení v podpaží usnadňuje šíření feromonů z potních žlaz, které poskytovaly našim předkům cenné informace. O ty dnes, fuj, nestojíme. Třetí oblast, kde laskavá příroda ochlupení zanechala, se nalézá ve výše zmíněné oblasti ohanbí. Důvod je nasnadě - informuje o dosažení pohlavní zralosti jeho nositelky. Proč by měl zdravý muž upřednostňovat holý klín? Preference nepřítomnosti známek pohlavní zralosti je přeci jednou z definic, s prominutím, pedofilie. Vyholovací mánie je vítězstvím barbínovské sterility nad archetypální podstatou ženství. Na toto téma občas vedeme vášnivé debaty s mladými kolegy a musím s podivem konstatovat, že jim zmíněná anomálie nijak nevadí. Nakonec staří Egypťané si holili i hlavy a na jejich vzájemnou náklonnost to asi vliv nemělo.

Pokud někdo dočetl až sem, patrně obrací oči v sloup a pohoršeně se ptá, co je proboha to za úchyla, vykecávajícího se o smradu a chlupech. No, sám vlastně nevím, co mě to napadlo, ale na svou obhajobu musím říci, že psát o české politice mi přijde daleko bizarnější.