19.4.2024 | Svátek má Rostislav


FEJETON: Večerní zprávy

25.4.2008

V úterý jsem se zdržela a přišla jsem domů až v půl osmé, pustila jsem si tedy zprávy televize Nova. Hned mi tam oznámili, že Džamila Stehlíková „urazila Romy“ a připodobnila se tak někdejšímu vůdci republikánů Miroslavu Sládkovi. „Slyšels tu pitomost?“ zeptala jsem se našeho zrzavého kocoura. „Proč by to dělala, copak je nějaká rasistka? Vždyť je to rozumná ženská,“ dodala jsem pobouřeně. Kocour dal mňouknutím najevo, že souhlasí, i když mu to asi bylo jedno, a smířlivě mi olízl ruku. Dobrá. Přepnula jsem na Primu.

Tam mi pro změnu sdělili, že Miloš Zeman odletěl s Vojtěchem Filipem na státní návštěvu do Moldavska. Naprosto mě to ohromilo: na jakou státní návštěvu? Proč do Moldavska? Až do té chvíle jsem si bezelstně myslela, že Moldavsko je zajímavé pro lidi, jako jsem já, a snad ještě tak pro turisty – ale pro politiky? Poučena Tomášem Akvinským, Frederickem Forsytem a Johnem Le Carré ovšem vím, že se nic neděje bez příčiny, a začala jsem si připadat jak v blázinci. Kdo poslal ty dva na státní návštěvu? A co tím sledují? Zbytek zdravého rozumu mě varoval: nikoli poslal, nýbrž pozval. Moldavský prezident Voronin. Představa nějakého mezinárodního spiknutí Zeman–Filip–Voronin byla ale i na mne přece jen poněkud divoká. O jakých česko-moldavských vztazích mohou Zeman a Filip s moldavskými ministry jednat? Nebo že by se cesta měla posléze nějak zhodnotit na české scéně? Ale možná mi už opravdu hráblo, jak říkají moje děti! Také jsem si nebyla jista, zda to všechno nejsou horečnaté chřipkové fantazie.

Rázně jsem televizi vypnula, měla jsem pocit, že další překvapivé novinky už by mě mohly připravit o rozum definitivně, a obrátila jsem se znovu ke kocourovi, který mezitím stačil usnout. Napadla mě totiž spásná myšlenka: třeba ti dva nejeli na žádnou státní návštěvu, ale jen tak na výlet. „Myslíš, že si Zeman z novinářů prostě dělá legraci?“ zeptala jsem se ho. Probudil se, prskl na mne a přísným pohledem žlutých očí mi dal na srozuměnou, že chce spát a další obtěžování už nehodlá trpět.

Budu si radši něco číst. Klidně první knížku, která mi přijde pod ruku. Zlomyslný osud mi ale nepřál – otevřu knížku a čtu: „V Anglii se prý vynořila ryba, která řekla dvě slova v takové zvláštní řeči, že učenci se to už tři roky snaží rozluštit a dodneška marně.“ Náhoda mi podstrčila Gogolovy Bláznovy zápisky... nu, stavu mé mysli to celkem odpovídalo. Bude lepší si lehnout a zaspat to všechno. Vlezla jsem do postele a strčila hlavu pod polštář, abych se zbavila dotírajících vidin. Jedna byla obzvlášť nutkavá: Vojtěch Filip ruku v ruce s Milošem Zemanem a Janou Bobošíkovou kráčejí k volebním úspěchům pod hlavičkou Sjednocené levice.

Nakonec mě vysvobodil laskavý spánek. Ve snu se mnou kuchař okultista Jurajda disputoval o ezoterických tématech, pojídali jsme, jak se sluší a patří, sekaná a dušená telecí játra a nostalgicky popíjeli rum. Ráno mi bylo líp: chřipka skoro zmizela a venku svítilo slunce. A když jdu kolem televize, pro jistotu se dívám jinam.

LN, 18.4.2008