„Není spaní jako spaní, ale spaní s paní, to je teprv spaní!“ Nevím, proč jsem si vzpomněl právě na toto lidové moudro, když jsem den před Štědrým večerem navštívil v zájmu zakoupení dárků nymburskou Hypernovu a v jednom z nabídkových regálů uviděl elektricky vyhřívanou deku bratru za 990 korun. Vzhledem k tomu, že já i moje Liduška již patříme ke generaci seniorů, a tudíž nás už občas bolí záda, rozhodl jsem se kromě několika dárků osobních koupit i tento technický.

Když Liduška můj dárek pod stromečkem rozbalila, vypadla z obalu připojovací šňůra s jakýmsi ovladačem a brožurka. Očekával jsem, že v ní budou základní technické informace a návod k používání a údržbě. Mé očekávání bylo naplněno. Sice jen částečně, ale zato v patnácti jazycích. S výjimkou češtiny a slovenštiny.

Kombinací překladu z angličtiny a ruštiny jsem po půlhodině mohl hrdě Lidušce sdělit tak úžasná tajemství, jako že je nezbytné připojit šňůru k vyhřívané dece konektorem a vidlici zastrčit do vhodné zásuvky. Dále doporučení, že deka se dává přímo na matrace a pod prostěradlo. A že je dobré ji pustit tak hodinu před očekávaným ulehnutím.

O tom, jaký má výrobek výkon a tudíž i úroveň spotřeby elektrické energie, tam však nebylo ani slovo. Dokonce v patnácti jazycích. Přesto se Liduška rozhodla, že to riskneme a hned o štědrovečerní noci tu jistě příjemně hřejivou deku vyzkoušíme. Protože i mne právě bolí v kříži, Liduška nabídla geniální řešení – a to, že deku si dáme napříč. Abychom ji oba ocenili a využili. Jak řekla, tak i udělala.

Když jsme si na ni lehli, cítili jsme skutečně příjemné teplo. Přesto, že dvoustupňový ovladač byl nastaven pouze do polohy 1. Pak jsme usnuli.

Jsem snový typ, který má své sny obvykle pod kontrolou, takže mne neudivilo, že se mi zdá pohádka. Vždyť jsem jich za Štědrý den viděl hned několik. Ale proč jsem v pekle? A proč mne čerti pečou v kotli? Vždyť to pálí!!!

Raději jsem se probudil. Ale moje zadnice byla stále jako „v plamenech“. V tu chvíli jsem si uvědomil, že požár mé zadnice má na svědomí ta nová elektrická deka. Naštěstí jsem měl ovladač na své straně, a tak jsem opatrně rozsvítil lampičku a jeho jezdce bleskově přesunul do polohy nula. Pak jsem se pro jistotu podíval na vedlejší postel. Liduška klidně spala. Asi se jí zdálo, že je v pohádce žabičkou, která se po princově polibku promění v krásnou dívčinu. A u žabiček, jak známo, údajně funguje divná věc: když prý vodu se žabičkou pomalu ohříváte, tak z ní žabička neuteče a dopadne tragicky. Tak jsem spící Lidušku jemně políbil – pro jistotu, kdyby se deka sama spustila a mně se právě zdálo o tom, že jsem žabákem.