16.10.2018 | Svátek má Havel


FEJETON: V mezičase

22.1.2018

Probudila jsem se a dívaly se na mne zelené kocourčí oči. Davídek seděl na stolku u mojí postele, a když viděl, že už jsem vzhůru, zeptal se: „Máme vládu?“ Bylo to dost nezvyklé, politické disputace obvykle vede spíš k večeru, ráno se potlouká kolem své misky a čeká, až dostane nažrat. Ale ptal se, tak jsem mu odpověděla: „Máme vládu v demisi.“ Kupodivu se nezeptal, co je to demise, ale moudře pokývl a zeptal se: „A máme prezidenta?“ „Máme,“ odvětila jsem poslušně, „druhé kolo voleb bude příští týden v pátek a v sobotu.“ A utekla jsem před dalšími dotazy do koupelny. Moc to nepomohlo. Kocourek seděl za dveřmi, čekal, a když jsem vyšla ven, zeptal se, koho budu volit. Řekla jsem mu to a vypadal spokojeně. Ale nebyl: celé dopoledne za mnou lozil a ptal se všelijaké věci, až mě to omrzelo. „A proč tě to zajímá?“ zeptala jsem se pro změnu já. „Ty si přece žiješ spokojeně tady a vláda nebo prezident jsou pro tebe asi tak důležité jako počasí, ne?“

A ukázalo se, oč jde. Vyslechla jsem trochu zmatenou tirádu o tom, že lidé strašně podceňují kočky, pohrdají jimi a myslí si, že kočky jsou hloupé a ničemu nerozumějí. Typický nespokojenec. Pak přišla další tiráda: proti pražské kavárně a uprchlíkům. Tak tohle já si chovám doma! Chtěla jsem mu to nandat, ale pak jsem usoudila, že když je někdo zklamaný a nejistý, má pocit, že je málo úspěšný a uznávaný, nemá smysl jeho bídný stav ještě zhoršovat a utvrzovat ho v něm. Přišlo mi ho líto: nemá ani volební právo, aby mohl na protest hlasovat pro někoho, kdo by přiživoval jeho frustrace a ujišťoval ho, že je lepší než ti „druzí“, a radši jsem se ho zeptala, co má na světě nejradši. Otázka ho zjevně zaskočila: „Nejradši?“ Zamyslel se. Ve skutečnosti ho podezírám, že nejradši má chvíli, když se plní jeho miska nebo mu dám kočičí sušenku – nebo radši spí stočený na mém polštáři? „Víš,“ mňoukl po chvíli, „nejradši mám, když mě chválíš.“ Samozřejmě jsem ho hned začala chválit, jaké má krásné bílé tlapky a náprsenku, jak je chytrý a jak jsme rádi, že tu s námi bydlí. Zabralo to: zavlnil se jako baletka, vztyčil ocásek jako prapor a odkráčel se někam schovat. S Davídkem se dá domluvit, když člověk ctí jeho osobnost a poskytne mu to, co potřebuje i ledasjaký člověk: nějaké to uznání a vlídný projev náklonnosti.

Když ovšem hledím na projevy ve sněmovně nebo je poslouchám, klesám na mysli. Tam se lidé zjevně domluvit nechtějí a možná ani neumějí, uznáním ani náklonností rozhodně nehýří. A vzpomněla jsem si, jak mi vyprávěl jeden člověk, ke kterému chovám obdiv, úctu a lásku, historku o Jánu Langošovi, k němuž jsem chovala stejné city. V dobách bojů Slováků s Mečiarem seděl Jano kdesi ve vinárně s jedním svým spolužákem a ten na Mečiara nadával a nadával. „Ale prečo na neho tak nadávaš? Ty si ho predsa volil, nie? „No volil.“ „A prečo, keď je to s ním také hrozné?“ „Pretože ja som taký istý kokot ako on.“

LN, 19.1.2018



Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Diskuse


diskuse neobsahuje žádné příspěvky









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.