Pan Kulíšek, vytáhlý tympanista Amatérského symfonického orchestru s brýlemi bez obrouček, vozí dvakrát týdně invalidní manželku na jakousi rehabilitaci do pražské nemocnice Na Bulovce. Odevzdá ji v příslušném oddělení a pak se musí hodinku a půl poflakovat po nemocnici. Nic zábavného.

„Tak se tam zkuste procházet v bílým plášti, to by mohla být legrace,“ navrhoval při čtvrteční orchestrální zkoušce zarostlý lékárník a klarinetista pan Dubský a hned slíbil, že panu Kulíškovi bílý plášť zapůjčí. Tak se také stalo.

Příští úterý, když předal ženu k rehabilitování, vytáhl pan Kulíšek bílý plášť z kufru svého kombíka, oblékl se do něho, ležérně jej ani nepozapínal, a vydal se na obvyklý výlet areálem. Tentokrát se opravdu bavil.

Byv zdvořile dotazován bezradnými návštěvnicemi ochotně vysvětloval, kudy se jde na gynekologii, kterak na internu nebo plicní, pacientovi s nohou v sádře prozradil nejkratší cestu k prodejně zdravotnických potřeb, neboť dotyčný si chtěl místo berlí obstarat fofrklacky, čímž, jak se ukázalo, mínil francouzské hole. Když se poté zastavil v jednom z bufetů na obložený chlebíček a prodavačka už zdálky volala „pane doktore, co to bude?“, poděkoval, že nespěchá, jen ať dřív obslouží dámy ve frontě, což bylo přítomnými kvitováno s velkým uznáním.

Před pavilonem kožního oddělení se ptala mladá paní s dítětem na ruce, kde je tady chirurgie, neboť tam mají mít automat na zaplacení poplatku. Půvabnou maminku dokonce těch pár kroků ke vchodu do chirurgie milerád doprovodil, jenomže ona byla vzápětí venku plná rozhořčení, jelikož automat na poplatky mezitím někdo ukradl. Okamžitě se vydal tenhle neslýchaný skandál vidět na vlastní oči.

A vskutku! Ze stěny chodby chirurgického pavilonu hned v přízemí zmizel onen přístroj včetně sousedního, který rozměňoval drobné. Zbyly jen hmoždinky ve zdi a zoufale visící kus kabelu.

„Je to hrůza, pane doktor, hrůza!“ hlásila mu ukrajinská uklízečka, opírající se o pojízdný kýbl se smetákem. „Prej to byli nějaký dva chlápkové v bílejch pláštích.“

Pan Kulíšek se hbitě a tiše vytratil. Plášť uložil do kufru auta a hned na začátku čtvrteční zkoušky orchestru jej kolegovi lékárníkovi a klarinetistovi Dubskému s díky vrátil.