Polák, který zabrousil do pražského Centra současného umění DOX na výstavu Skvělý nový svět, musel být hodně zaskočen. Součástí výstavy byla totiž také tabulka „democid“ 20. století, kde je mezi jinými počty obětí uvedeno, že Polsko v letech 1945 až 1948 vyvraždilo v etnických čistkách 1 585 000 lidí. Užasla jsem nad tím: co je to za nesmysl? Lépe řečeno: co tím vystavovatelé myslí? Etnické čistění Ukrajinců v akci Visla? Ale kde by se tam nabral tak nehorázný počet mrtvých? Nebo odsun Němců z území, která z rozhodnutí velmocí připadla poválečnému Polsku? A proč tam tedy není Československo? I my jsme přece vyhnali dva a půl milionu Němců a obětí nebylo málo...

Pátrala jsem po nějakém vysvětlení a našla jsem na webových stránkách „Upozornění“, v němž stojí, že počty obětí jsou převzaty ze studií amerického historika R .J. Rummela a že kurátoři výstavy (Leoš Válka a Michaela Šilpochová) „jsou si vědomi, že počty obětí v jednotlivých zemích, tak, jak je tento americký historik uvádí, se mohou lišit od názorů jiných historiků“. Zejména v případě Polska se prý liší od údajů „jiných historiků“, kteří dospěli nanejvýš k desetině počtu uvedeného na výstavě. Hm. Ze svých domovů podle údajů „jiných historiků“ po válce odešlo nebo bylo deportováno na dvanáct milionů Němců. Nejsou náhodou Polsku přiřčeny všechny oběti tehdejšího odsunu Němců?

Vzhledem k tomu, že jsem překládala řadu knih, které se poválečným Polskem zabývají, jsem stejného názoru jako „jiní historici“ – autoři zmíněných knih. A vzhledem k tomu, že mám v Polsku řadu kamarádů, vím, že se jich informace o tom, co vystavil pražský DOX, nepříjemně dotkla. Na jedné polské facebookové stránce jsem si přečetla takovýto komentář: „Slyšel jsem nedávno něco o svobodě uměleckého projevu... Tohle je také ta slavná tvůrčí svoboda?“ Jiný diskutující zas poznamenává, že je-li to umění, pak je to o. k. Připomíná mu to však spíš poněkud specifické tvůrčí zpracování konkrétních údajů. No, to mně také.

Upřímně řečeno to nechápu. Studie pana Rummela pocházejí z let 1994 a 1997 – a podle toho, co píše sám autor, byly zejména údaje o Polsku předmětem rozsáhlé kritiky. „Přesné počty se nikdy nedozvíme,“ píše dál autor – proč tedy bylo zvoleno právě to nesmyslné číslo, které Polsko staví v počtu obětí „democidy“ výše než Severní Koreu? Nepředpokládám, že by bylo záměrem vystavovatelů očernit Polsko, vcelku jim věřím, že chtěli ukázat, jak skutečnost překonala vize slavných autorů „černých utopií“ George Orwella, Aldouse Huxleyho a Raye Bradburyho. Co si mám ale myslet o těch ostatních číslech, poukazujících k zemím, o nichž toho vím podstatně méně než o Polsku? Že jsou také nejméně desetkrát nadsazená? Nebo méně, třeba čtyřikrát? Přinejmenším bych si představovala, že kurátoři vysvětlí, proč byla na výstavě použita právě ta čísla, která uvádí Rummel. Snad kvůli tomu, že vyvolají „vyšší umělecký dojem“?

LN, 29.1.2016