26.3.2019 | Svátek má Emanuel


FEJETON: Třikrát pikantní chvíle s polívkou

2.1.2017

Cestování s tátou a s mámou je pro mě stále dojemné a krásné, ale člověk občas musí přežít i roztomilé trapasy. Nejpikantnější chvilky jsem s osmdesátiletými rodiči rozdýchávala v restauracích.

Oni totiž vůbec nejsou na všelijaké ty gurmánské novoty od kuchařů s michelinskými hvězdami a „umazané talíře“, kde je uprostřed mísy olivka s křepelčím vejcem politá karamelovými šmouhami.

Vyrazí-li během zahraniční cesty do hospody, jsouvždyckynejspokojenější, když jdou „na polívku“.

I.

„Jakou to máte?“ zeptala se maminka v občerstvení u poslední benzinové pumy před Rozvadovem.

„Jen minestrone,“ odpověděla servírka. Maminka zrozpačitěla: „Ale my bychom chtěli polívku.“

„Takže dvakrát minestrone?“ kývla slečna. Když viděla maminčinu bezradnost, protočila panenky a vyštěkla: „No, to je polívka. Taková italská zeleninová...“

„Milá slečno,“ postavil se táta hrdě na maminčinu stranu: „Tak to řekněte rovnou a bude jasno! Copak jsme v Itálii?“

II.

Na horské salaši v Alpách sice polévka představovala nejlevnější položku v poledním jídelníčku, ale dát osm eur za kroupovou kejdu se zdálo rodičům natolik rozhazovačné, že se rozhodli objednat si „Gerstensuppe“ napůl.

Selka přinesla malý koflíček s hustým pokrmem, že by v něm mohla stát lžíce. A tak maminka požádala o druhý hrníček s horkou vodou a „šikovně“ pak onu salašnickou specialitu naředila.

„Trošku jsem jim to vylepšila,“ pochvalovala si, když před tatínka postrčila plný hrnek vroucí tekutiny. A zasytila nejen sebe a jeho, ale ještě prý zbyla polívka i na mě.

III.

Polívková anabáze vyvrcholila v noblesní restauraci u olympijského muzea v Lausanne. Naši zase vyrazili – jak jinak – než na polívku. Už byli zvyklí na ty „vydřidušské ceny“, a tak se tentokrát uvolili, že se plácnou přes kapsu, ačkoliv jediná polévka na jídelním lístku byla třikrát dražší než salašnická „Gerstensuppe“... Hrdě objednali dvě porce a čekali, co jim obsluha přinese za dobrotu.

„Je to rajská, ale...“ podíval se táta zděšeně na maminku, když ochutnal. Pak přivolal servírku a španělské gazpacho jí vrátil se slovy: „Jestliže chcete za jídlo desetkrát víc, než stojí u nás doma, mohli byste ten blaf aspoň podávat teplý.“

Převzato z blogu autorky s jejím souhlasem



Diskuse


K. Hampl
19:37
2.1.2017

Š. Hašek
16:19
2.1.2017

P. Harabaska
12:01
2.1.2017

J. Sever
10:32
2.1.2017

P. Hlosta
8:37
2.1.2017

F. Svoboda
16:58
2.1.2017

P. Čulík
8:35
2.1.2017

A. Bytová
0:28
2.1.2017

V. Vlk
0:12
2.1.2017

J. Vozábalová
1:16
2.1.2017

J. David
2:52
2.1.2017

V. Javora
11:44
2.1.2017

F. Lesniak
13:48
2.1.2017

počet příspěvků: 14, poslední 2.1.2017 07:37









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.