Včera přišel na tradiční debatu Pepa a hned z počátku mi to vrazil. Jsou politické strany koalice jednotny? Jistě, odtušil jsem. Takže podle tebe je lhostejné, že je ministrem ten či onen z koalice, protože jsou strany jednotny? Dá se tedy předpokládat, že ten či onen ministr v rámci koalice bude prezentovat a v praxi realizovat názory koalice? Jistě, odtušil jsem, aniž bych pochopil, jak jsem si naběhl. Tak mi řekni, proč se hádají o počty ministrů? Proč neřeknou přímo a jasně: Josef Novotný je nejchytřejší a nejlepší a je zcela lhostejné, z jaké strany je. Dokonce nemusí být z žádné strany. Tomu tedy dejme to a to ministerstvo.

No, povídám, každá strana chce mít nějaké ministry. A vidíš, povídá Pepa, v tom to je. Všichni chtějí mít nějakého ministra, který jim bude přihrávat prachy. Proto říkají strany – my chceme to a to ministerstvo. Neblbni, Pepo, říkám, copak těm stranám jde o ministerstva v tomto smyslu slova? Nu a proč myslíš, že je chtějí? Inu, povídám, Pepo, protože jim ministři mohou zajišťovat peníze? To je ono, volá Pepa. Proč myslíš, že křičí Pražáci, že nemají nikoho ve vedení? Pepo, povídám, cožpak je to možné? Copak jde o peníze?

A navrch této debaty Pepa hodil vyjádření prezidenta Klause z daleké Makedonie. Ten ve Skopji varoval: Obsazení funkce předsedy Sněmovny současně s funkcí předsedy vlády nemůže být zadarmo. Zdá se mi vyloučené, že by další dvě koaliční strany i tento druhý z významných postů České republiky daly jedné politické straně. Já si myslím, že to bude vykoupeno za výraznou ztrátu pozic ODS ve vládě. Rozumíš tomu, říká Pepa. Zadarmo a vykoupeno! Není to o penězích?

A tak jsme se dohadovali dál a dál a já jsem byl čím dál tím více pokornější. V té diskusi. Vzpomněl jsem si na příhodu z počátku let devadesátých. Byli jsme na takové akci, na jejímž konci se trochu pilo a hodovalo. Byl přítomen i ministr jedné strany, k jehož uctění se vlastně celá akce konala. A ten nám v takové slabší chvilce řekl: Kluci nejtěžší na tom ministrování je to, že vám furt říkají, že je třeba také plnit stranickou pokladnu. A to je to nejtěžší na tom ministrování. Pepovi jsem za pravdu pochopitelně nedal. Tak mi tedy ale řekněte, proč je důležité, aby ta či ona strana měla to či ono ministerstvo, když všem jde o prosperitu, o službu lidu a národu?

Představte si imaginární situaci, že v nějaké jihočeské vesnici bude žít muž (nebo žena), jehož kvalifikace odborná i morální způsobilost bude vysoce čnít nad odbornou a morální způsobilostí všech možných kandidátů na post ministra financí. Ale nebude členem některé ze stran koalice, dokonce nebude ani jejím místopředsedou. Myslíte, že ho udělají ministrem financí? Neudělají. Má tedy pravdu Pepa, Klaus i onen dávný ministr, že stále jde především o peníze? Toť otázka, přátelé.