Sloupek píšu v neděli a před sebou mám na druhém monitoru webovou stránku Českého rozhlasu, kde právě běží odpočet čili count down zahájení nového vysílání rádia Plus na frekvenci FM. Mimochodem, tento napínavý rituál, tohle odpočítávání času vymyslel režisér Fritz Lang jako napínavý prvek ve filmu Žena na Měsíci z roku 1929. Když na Měsíc střílel z děla Jules Verne o 46 let dříve, čas se připočítával, bum nastalo ve vteřině šedesáté, nikoli nulté. Takže se teď blížíme k nule a až nastane, vstoupí stanice Plus do sféry FM, a bude tedy možné ji poslouchat v autě.

Rozhlas je úžasný fenomén. Páni mediální pozorovatelé mne možná vyvedou z omylu, ale laicky se mi zdá, že rozhlas je ze všech médií nejméně ohrožen internetem. Zadavateli reklamy v komerčním rádiu může být jedno, zda se jeho zubní pasta nebo prášek proti pocení nohou dostane k posluchači z reproduktoru skutečného rádia nebo ze sluchátek připojených k chytrému telefonu. Je to stejný zvukový vjem, kdežto zrakový vjem na malém displeji chytrého mobilu je horší, a tudíž se televizní reklama skrze mobil méně zadírá pod nehty. O strádání tištěných médií není třeba se rozepisovat, jsou obecně známá a možná by to bylo i ode mne neslušné, sloupek vychází v tištěném médiu.

Pak je tu faktor času. Toho je čím dál míň. Každá doba o sobě prohlašuje, že je uspěchaná, ale je to nějak čím dál víc pravda. Noviny a tištěné časopisy to mají těžké nejen proto, že se musí kupovat, kdežto většina internetové nabídky je zdarma. Jejich konzumace vyžaduje víc času než letmé prohlížení obrazovky. To u rozhlasu neplatí – většinou běží jako zvuková kulisa anebo, v mém případě a jistě nejsem sám, konzument sedí v autě. Za volantem trávíme asi víc času než při čtení magazínů. O bod víc ve prospěch rozhlasu, další prvek, který zvyšuje jeho odolnost vůči moderním médiím.

Abych se vrátil k tomu Plusu. Je to stanice mluveného slova. Měli jsme rádio Česko a když ho z FM pásma vyhodili, věřme, že z důvodů technicko-byrokraticky-debilézních, psal jsem na tomto místě trpce laděný sloupek o rozhlasu. Nuže, Česko patří minulosti, v plné síle je tu Plus.

Jaká úleva, poslouchat stanici mluveného slova! Ne že by mluvené slovo nebylo i na jiných stanicích, a velmi často je to i seriózní a kvalifikované mluvené slovo. Jenže to vypadá nějak takto, moderátorka vece:

Děkuji, pane profesore, za výklad o rakovině jater a budeme zvědavi, co nám povíte o jejích metastázách. Ale nejdřív si pustíme písničku.

Jsou dva slogany často opakované, které mi obrací játra naruby. Je to slogan o výhodné půjčce a pak slogan „více hudby“. Ta šoufl, blbá, neinvenční, vlezlá takzvaná hudba zamořila rozhlasové vysílání jak bršlice kozí noha, jenže ta je aspoň užitečná, léčivá. Pro mne je záchranou rádio Vltava a Classic, ale Bacha taky nejde poslouchat pořád. Takže se těším na Plus, že tam se, doufám, zvuková bršlice kozí noha nedostane.

Pokud ano, budu mít námět pro třetí sloupek o rozhlase: po nostalgickém a vítacím bude vzteklý.

LN, 2.11.2015