Když bývala Sparta železná, Slavia sešívaná a politiku diktovala pětka demokratických stran, byla loajalita snadným úkolem. Večer se člověk pomodlil za Káďu či Pláničku. Národní tým měl svoje světlé chvilky (třeba v Římě v roce 1934), nebo slabší (po Mnichovu 1938), hrálo se však podle daných pravidel věrnosti a zrady, kterým každý rozuměl.

Z fotbalu i politiky se staly profese. Ne úplně jako lékařská či soudcovská profese, ale přesto mají své systémy a mašinérie, svoje techniky i technologie, své hvězdy a nosiče vody. A zlé muže. To hlavně.

Přestupuje se tam, kde jsou lepší podmínky. Někdy jsou to přestupy jasně dané, transparentní, jak se říká. Tehdy je obnos na stole řádně spočítán. Jindy jsou přestupy méně průhledné. O obnosu se spekuluje a přeběhlíci – pardon – přestupující významně mlčí. Hrají ale spolehlivě, podle očekávání.

Václav Havel kdysi navrhl, že by se u nás prezidentkou mohla stát Madeleine Albrightová. Hned mě napadlo, že to není špatná myšlenka: koupíme Madlenku na levé křídlo, a pak už jen posílit obranu několika desítkami gripenů.

V Americe přestoupil seniorní senátor Specter od republikánů k demokratům. Někteří konzervativci se pohoršují nad jeho zradou. Mám při slovech zrada a věrnost pocit, jako bych četl román o Ivanhoevi.

V technologickém catenacciu moci si na takové říkanky už dávno nehrajeme.

Ranní fejeton ČRo1 Radiožurnálu, vysíláno 7. 5. 2009

Převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem autora