Skoro každý ředitel ji má... Nese se chodbou a s ní přichází zákon. Chlapi ji nezdraví dvousmyslnými narážkami, ženy nezkoumají její značkovou výbavu. Je lépe klidit se z cesty. Přichází pravá ruka generálního ředitele. Káťa Matta Hari. Kateřina Čachtická.

"Pozor, jde!“ šeptá kdosi. Od výtahu dlouhou chodbou generálního ředitelství přichází žena vamp. Manažerka. Bývalá modelka. Nebo herečka. Něčí bývalá asistentka. Něčí bývalá milenka. Před sebou nese vnadné poprsí, za sebou dobře stavěný zadek. Ve vzduchu pluje krásně spletený, dlouhý cop. Černý cop. Zlatý cop. A kabelka z krokodýlí kůže. O podlahu břinkají značkové podpatky.

Ve firmě ji znají všichni. Přezdívají jí Copatá, Káťa Matta Hari... Je to manažerka se záhadnou funkcí. Chodí na jednání představenstva a zároveň je v dozorčí radě firemní nadace. Pendluje s tajemným posláním mezi generálním ředitelem, jeho poradci a prominentními agenturami. Jezdí služebním vozem s mlčenlivým řidičem, který při čekání na odjezd nikdy nezajde za svými kolegy. Podřimuje v autě a „neexistuje“.

Kateřina Čachtická šíří kolem sebe pověst nepostradatelné šedé eminence. Ona je ta, která může kdykoliv za šéfem. U ničeho důležitého nesmí chybět. Je všude a nikde. Nezastižitelná, nepolapitelná. Nenahraditelná. Nedostupná. Odměřená. Vyzývavá a vyzývající. „Zrcadlo, zrcadlo, kdo je na světě nejkrásnější…?“

„Ty, královno,“ opětují úsměv poddaní, kteří nestačí včas uskočit z cesty.

„Pojď, miláčku,“ vyzve Copatá oběť. „Vysvětlím ti, co musíš udělat…“

Oslovuje všechny kolem sebe „miláčku“, i když lidi nemá ráda. Jen ty, co potřebuje.

O generálním řediteli vždy mluví jako o „panu generálním“. V jeho jménu rozdává úkoly celému vedení firmy. S úsměvem, který chladí. Řeže. Jako čepel smrtící zbraně. Všichni ředitelé a podředitelé nepřirozený škleb snaživě opětují. Jen ji nerozhněvat! Hlavně se neznelíbit. Pak by popustila uzdu svému „spravedlivému“ hněvu…

O svém manželovi zásadně jen s příjmením. Demonstruje tak svou nezávislost, ale také vysílá signál svému okolí: „Můj muž je Čachtický. V.I.P. Ten Čachtický, který dosahuje prsty až do nejvyšších vládních kruhů. Proto jsem ta, která ví, jak se věci mají... Takže teď jdi, miláčku, a udělej toto!“

Že ne? Její hrubý hlas propadá otevřeným poschodím do osmi pater. Všichni slyší, jak řve. Nebere si servítky. A oběť pod vodopádem sprostých slov pokořeně umlká. Vždyť stačí křivá myšlenka, neloajální poznámka a je s každým amen.

„Vyhoď ho!“ řekne Copatá ve správný čas za zavřenými dveřmi u nejvyššího. A on neodmítne, protože ji potřebuje. Protože ona křičí, když on křičet nechce. Ona udělá špinavou práci, když on chce mít čisté ruce. Je to svazek pevnější, než manželství. Ona a on. Ona respetovaná, on vládnoucí, ale někdy i bezmocný... Nestačí být dobrý ředitel firmy. Nestačí být geniální manažer. Je potřeba „udržovat styky a dobré vztahy“. Nosit obálky a dárky tam, kam je třeba. Přikrýt nutné finanční transakce…

To umí Copatá. Proto nosí blůzku s hlubokým dekoltem a sukni pevně obtaženou kolem vnadných boků. Je připravena správně vyšpulit rty, když je třeba někoho okouzlit. A nastaví i svůj zadeček, aby jeho do něj nenakopali.

To ona drží jeho království. Podpírá jej na té nejzranitelnější a nejnevyzpytatelnější straně. Na velké politické straně… Ona, Copatá. Káťa Matta Hari. Kateřina Čachtická.

Koláž - David Vávra

Převzato z blogu autorky s jejím souhlasem