Nebylo vyhnutí. Papež Pius XII., vlastním jménem Eugenio Pacelli, dvoustýpadesátý sedmý nástupce svatého Petra, už prostě mlčet nemohl. Celý svět čekal, že konečně něco řekne. Nadýchl se a jako bývalý diplomat se vyjádřil sice diplomaticky, ale přesto dost ostře o stalinských hrůzách v tehdejším Sovětském svazu. Když Stalinovi jeho slova přeložili, generalissimus chvíli mlčel, pak vyndal dýmku z úst a pronesl neslavně slavnou větu, která vstoupila do dějin:

„Kolik má ten papež divizí?“

Proč to ale vzpomínám. Zdálo se mi tuhle, že jsem se potkal s jedním z našich poměrně velmi vysoko postavených politiků (ve snu, pochopitelně, jinak se to člověku mého druhu ani přihodit nemůže). Stál jsem proti němu, tváří v tvář, nadýchl se a zcela nediplomaticky povídám:

„Pane, vy jste trouba. To by se možná dalo omluvit. Ale vy jste navíc ještě darebák.“

Upřel se na mne svou mastnou grimasou, hleděl mi do očí dost dlouho, a pak pravil:

„Tak podívejte, pane Landa. Vy mi říkáte, že jsem trouba. To není hezké, pane Landa, to od vás vůbec není hezké. Vy mi dokonce říkáte, že jsem darebák. Tak podívejte. Kdybych chtěl, mohl bych vás žalovat. Je to ošklivé, pane Landa, je to svinstvo, co mi tu říkáte. Ale když jsme tak u toho, pane Landa, kolik vy vlastně berete měsíčně?“

A já byl rázem mrňavej, tááákhle mrňavej, jak tenkrát papež Pius XII., za svobodna Eugenio Pacelli, dvoustýpadesátý sedmý nástupce na stolci svatého Petra, tedy mrňavej v očích neblaze proslulého generalissima.