28.3.2024 | Svátek má Soňa


FEJETON: Švagr bagr

26.1.2017

Stalo se toho v posledním týdnu hodně, fejetonista tedy nemá nouzi o námět. Potěšilo mě, že Google, jeden z demiurgů tohoto světa, vyměnil název naší země, odstranil Czech republic a v anglické verzi dosadil Czechia: vpravo Slovakia, dole Austria, nahoře Poland a vlevo Germany. Jak prosté, milý Watsone, a trvalo to jen čtvrt století, aby něco přirozeného nahradilo cosi umělého, nepřirozeného. Teď ještě aby si nás přestali plést s Čečnou, ale to zas taky není tak moc nepřirozené: po celou dobu existence Československa si nás pletli s Jugoslávií a svět se nezbořil. Československo a Jugoslávii jsme si museli zbořit sami.

Pětadvacet let to trvalo a jsem zase u minulosti a vyrovnání s touto. Média jsou plná charty a růžolící redaktorky se ptají svých růžolících současníků, zdali by Chartu podepsali, kdyby žili v roce 1977, a jak se zdá, podpisů by byl celý tlustospis. Taky běží v televizi reminiscenční seriál, fantasy – detektivka Svět pod hlavou. Viděl jsem dva díly a líbily se mi nejen proto, že v nich hraje moje žena. Ale zároveň se mi v mysli ostře znovu vynořila otázka, jak to těm mladým vysvětlit, proč byl ten minulý režim tak špatný.

On ten chudák růžolící věří a spíš nevěří (kdo by dnes něčemu věřil), že na každém druhém rohu byla mučírna a na každém druhém kopci koncentrák. No, ony ty mučírny byly a koncentráky taky. Věšelo se, pak už v uvozovkách jen zavíralo, vždyť i Václav Havel si šel pro jmenování prezidentem chvilku po tom, co ho propustili z basy. Tohle všechno se dnešnímu mladému člověku snadno vysvětlí. Hůř se ale vysvětlí, čím režim tížil i ty, kteří nebyli v base a nebyli disidenty a žili svoje lidské osudy, den po dni, rok po roce. A tížil je, jinak by nevyrukovali do ulic hned po tom, co dal Kreml najevo, že není ochoten vraždit neposlušné.

Tehdejší svět byl krutější než všechny jeho mučírny, protože doléhal na každého svou tupostí. Všechno bylo pokroucené, nenormální. Po Kájovi Saudkovi mám dva obrazy, jeden mi dal k narozeninám, ale ten, co miluju nejvíc, jsem si koupil na výstavě. Jmenuje se Švagr Bagr a kdybych měl někomu vysvětlit, o co tenkrát šlo, ukázal bych mu ten obrázek. Je šedivý, opuštěný. Bagr v mlze. Špinavý, zřejmě jenom napůl funkční. Na zádi zplihlý rudý prapor. Na kabině nápis BSP (= brigáda socialistické práce), splněno na 115 %. Paluba prázdná, na ní pokřivená židle. Takový byl ten režim.

Proto s takovým neklidem vnímám, jak se na nás zase valí lhaní a předstírání, jak ideologie bere vrch nad zdravým rozumem, jak je nekonformní názor značkován jako populismus, i slovo reakcionář se začalo používat, padesát let leželo ve kvelbu.

Hned vedle toho obušku z mučírny, ale to možná předjímám.

Takže, slovo k později narozeným, ten režim byl krutý, ale hlavně byl blbej.

Tak si dávejme na blbost pozor. Ano, bděme.

LN, 23.1.2017