Pokračování jistě znáte. A taky jistě znáte nebo si představujete mnoho podob, jaké může štěstí mít. Zdraví, šťastná rodina, dobré zaměstnání, finanční nezávislost, oblíbenost u spoluobčanů, nejraději od všeho kousek a radši větší a pořád. To jsou asi tak ty hlavní formy, jak si je představujeme. Ale jak k němu přijít? Sice se říká, že když se štěstí unaví, i na vola sedne. Ale spoléhejte na to! A kdo by se chtěl považovat za vola?

Takže jinak. Když se přičiníš, i štěstí se dostaví. Na tom kus pravdy je, ale to přičinění dá někdy dost práce a často to štěstí zkalí nepřejícnost a závist okolí.

Štěstí, alespoň to maličké, krátkodobé, může však mít i plno jiných podob. Je štěstím, že na náledí neupadnu, ale je také štěstím, když upadnu a nic se mi nestane. Je štěstím, že jsem měl bohatou úrodu třeba jablek, je také štěstím že úroda byla sice malá, ale jablka jsou veliká, zdravá, sladká a jako vymalovaná… Tak bych mohl pokračovat a pokračovat.

Štěstí ale také může být – teď nevím, jestli je to správné slovo – záludné. Najdeš poklad, maluješ si nádhernou budoucnost, někdo ti jej sebere a často můžeš pokládat za štěstí, že tě nechal naživu. Ale pozor – zrovna toto je příklad, že i ve vyložené smůle se může kousek štěstí skrýt.

Nesporné je také, že štěstí je vrtkavé a většinou u nikoho dlouho nevydrží. Alespoň ne ta zkraje uvedená, řekněme zásadní. Co s tím? Celkem nic moc. Takže nezbývá než se těšit z těch malých, krátkodobých a snažit se najít jich co nejvíce. A najít se dají. Všude kolem. Už tedy víte, co je štěstí? ….. muška jenom zlatá.