Mimořádně mě zaujal rozhovor s Petrem Robejškem v sobotních Lidovkách. Zmiňuje se v něm mimo jiné o Paretově pravidle. Pochází od italského ekonoma Vilfreda Pareta, který zjistil, že v jeho zemi je 80 % bohatství v rukou 20 % lidí. Další učenci si začali všímat poměru 20–80 a zjistili, že 80 % příjmů pochází od 20 % zákazníků. Na tuhle zásadu jsem narazil koncem devadesátých let, kdy společenství internetu vedlo rebelii proti tehdejšímu Telecomu. Tehdy jsme my, rebelanti, přišli na to, že obyčejný zákazník, jako jsem já nebo vy, Telecom naprosto nezajímá, protože 80 % příjmů získá od 20 % velkých zákazníků a ti mu rebelovat nebudou, protože se také starají o svých 80 % zisku vydolovaných z 20 % jiných zákazníků.

Vytanula mi pak vzpomínka na setkání s americkým spisovatelem a také vydavatelem Normanem Spinradem. Ten prozradil největší moudro své nakladatelské praxe. Vydá deset knižních titulů. Dva z nich budou propadák, šest bude mít bilanci typu nula od nuly pojde, ale neztratí se, a dva budou mít úspěch, všechno to zaplatí a ještě přinesou profit.

„Potíž je v tom,“ říkal Spinrad, „že se dopředu nedá odhadnout, které dva z těch deseti titulů to budou.“

Samozřejmě je to aplikace Paretova pravidla, se vším všudy, s poměrem 20 ku 80 i faktorem nejistoty. Dočtete se, že podle Paretova pravidla 20 % možných příčin vyvolá ve výrobě 80 % malérů. Z toho by mohlo vyplynout, že by se vyplatilo soustředit pozornost na těch dvacet procent a ubylo by osmdesát procent starostí. Proti Paretově pravidlu ale stojí Spinradovo dilema: které příčiny to jsou, jak je poznat?

Zdá se mi, že se Paretovo pravidlo dá aplikovat ještě hlouběji než na ekonomiku nebo na výrobní problémy. Lze jím poměřovat i myšlenku jako takovou. Myšlenka obsahuje 20 % nosného programu a 80 % balastu. Když se s ní seznámíme, okamžitě narazíme na těch 80 % balastu. Ten nás dráždí k námitkám a odporu. Teď jde o to, aby se životadárných dvacet procent nenechalo udusit, prorazilo vrstvou lhostejnosti i nepřátelství a způsobilo nějaký užitek.

Snažím se to rozpoznat – například - i v rozhovoru Lidovek s Petrem Robejškem. Obsahuje spoustu podnětů i provokací. Potěšila mě třeba zmínka o morální policii, tedy o učencích v ponorce rozdávajících známky z chování. Ale ať ho beru z kterékoli stránky, ten princip 20–80 mi přijde jako mimořádně inspirativní. Spinradovo dilema by nás nemělo odradit od pátrání po těch dvaceti procentech silných proměnných, jak říká Robejšek, po těch klíčových problémech, které uchopitelné a ovlivnitelné jsou. A jsou-li ovlivnitelné, pak je třeba je vést správným směrem - a rozum budiž střelkou kompasu. To pak už je náznak věcného, racionálního programu.

Je v dnešní době klíčově potřebný, i jako 20 % racionality v 80 % emočních výkřiků a egoisticky směřovaného balastu.

LN, 24.8.2015