16.4.2024 | Svátek má Irena


FEJETON: Síla s vámi

3.2.2011

V neděli jsem se na serveru Lidovky. cz dočetl o jediismu, novém náboženství, založeném na víře v Sílu. Vše to navazuje na šestidílnou filmovou ságu George Lucase Star Wars. Dozvídáme se, že jediisté se chystají na nastávající sčítání lidu a že čekají účast sedmi tisíc stoupenců.

Se mnou to bude sedm tisíc jeden stoupenec, protože i já se k jediismu přihlásím.

Recese? Vůbec ne. Impulz? To jistě.

Je to vážná věc. Naprosté bezvěrectví je zřejmě tak vzácné jako fanatická víra. Mám odjakživa problémy s otázkou, zdali věřím v boha. Jak definovat víru v boha? Víru ve vousatého pána na obláčku? Takto asi nevěří ani papež. Víra v cosi transcendentního, v „něco za věcmi“? To ani není víra, to je fyzika. Že svými smysly a zkušeností poznáváme jen nepatrnou slupku všehomíra, to je snad nad slunce jasné. Hodně mě přitahuje buddhismus zenového typu, však taky sága Star Wars odtud brala svoji inspiraci. Jediisté neříkají nic jiného, než že v člověku je síla a že síla je ve všech živoucích bytostech. Jestli jí říkáme bůh nebo čchi, to je pouhé slovo.

Pokud je to jedno, pak samozřejmě je nabíledni otázka, proč zakládat nové náboženství. Přiznám se k problému, jaký mám s vírou, jsem pokřtěný v ritu římskokatolickém. Vadí mi formálnost až teatrálnost toho ritu a v porovnání s tím, jak vnímám - dejme tomu - transcendentno, připadá mi dokonce komický, a tudíž zbytečný. No a nedokážu se vůbec smířit s představou individuálního zájmu jakékoli transcendentní bytosti o můj individuální osud. V tomto smyslu mi odjakživa přišly přijatelnější orientální nauky, zvláště taoismus a zenový buddhismus. S jediismem jsem se stačil jen kratičce seznámit a velice mě oslovil. Je neformalistický. Nikdo ho neřídí, prostě vznikl, a kdybychom to chtěli domýšlet, pak sám ten vznik je projev síly. V úvodním vysvětlení na webové stránce Jediismus.ic.cz najdete varování před omylem. Nejde o recesi, a vůbec nejde o hru na rytíře Jedi se světelnými meči. Jistě se najde hodně lidí, kteří celou věc budou pokládat za dobrou recesi. Nezapomeňme ale, že i scientologie vznikla na půdě sci-fi, přišel s ní spisovatel Ron Hubbard ve své knize Dianetika. Dnes je to učení rozšířené po celém světě, to je nepopiratelný fakt, ať si o scientologii či dianetice myslíme, co chceme.

Takže jediismus. Na věci je mi sympatická novost a doslova kosmopolitní univerzálnost. Zatímco scientologie je přísně hierarchická a točí se v ní závratně vysoké sumy peněz, jediismus je učení čisté a nedogmatické. Je to vzájemné podání rukou mezi tušícími dušemi.

Jak to, že se o tom vyjadřuji takto definičně, když o tom vím od včerejška? V zen buddhismu se tomu říká satori, osvícení, prozření, zase to jsou slova označující totéž. A z hlediska síly je „od včerejška“ totéž jako tisíc let. Čas v tom smyslu, jak ho vnímáme, je nepodstatný jev. Mám z příchodu jediismu radost, i když vím, jak to dopadne. Vznikne rituál, doktrína, církevní papaláši, hierarchie a zapletou se do toho peníze. Je to nevyhnutelné.

Každý plamen vytváří popel.

LN, 31.1.2011