Když se 26. února 1863 v pražském domě U Halánků na Betlémském náměstí rozléhal neznámý hrkot a ozývaly se různé lidské hlasy, nebylo pochyb, že se uskutečňuje dlouho plánovaná akce. Vojta Náprstek, známý průmyslník a podporovatel technického pokroku, ve své veliké knihovně hodlal předvést provoz šesti šicích strojů dodaných firmou Wheeler & Wilson. Více než padesáti návštěvnicím a návštěvníkům ukazoval revoluční krejčovskou techniku vídeňský zástupce této americké firmy, pan John B. Kirsch.

V té době byla práce šiček stoprocentně ruční, fyzicky velmi namáhavá. Mezi typické neduhy z povolání patřily oční nemoci, deformace páteře a tuberkulóza. Vojta Náprstek propagoval využití mechanických šicích strojů nejen z hlediska zdraví, ale i z hlediska ekonomického, protože šicí stroje překonávaly svým výkonem a kvalitou stehů ruční šití několikanásobně.

Vynález šicího stroje, poháněného lidskou silou, nebyl dílem jednoho šťastného nápadu chytrého vynálezce. První snahy zmechanizovat šití se objevily o více jak sto let dříve, kdy v Londýně v roce 1755 přihlásil Charles Wiesenthal k patentování mechanismus, který pohyboval speciální šicí jehlou. Výkresy stroje se nezachovaly. V rakouskouherském mocnářství přihlásil v roce 1814 k patentování svůj vynález mechanického šití krejčí Josef Madersperger, dokonce získal nejen patent, ale i vládní podporu; pokusy s prototypem se však nezdařily a vynálezce skončil svůj život jako chuďas.

Prvním vynálezcem, který pochopil, že mechanické šití nemůže napodobovat ruční práci, byl Američan Walter Hunt. V roce 1833 jeho šicí jehly měly očko pro nit umístěné jako jehly dnešní, stroj využíval dvě cívky a šil prošívaným "vázaným" stehem.

Leta ubíhala a přibývaly zkušenosti v oboru jemné mechaniky, vyvíjela se móda, narůstaly potřeby v oblékání, a tak rostl i počet pokusů postavit vyhovující šicí stroj. Rozhodující krok provedl americký farmář Elias Howe ze státu Massachusetts, který v roce 1844 zkompletoval první mechanizovaný šicí stroj splňující technické požadavky (šil rychlostí 250 stehů za minutu) - byl však dost drahý a nakonec pro další stroje nebyly objednávky. Technicky a ekonomicky dotáhl do úspěšného konce realizaci mechanického šicího stroje až o šest let později Američan Isaac Merrit Singer, který mimo jiné vylepšil pohybový mechanismus stroje, zajistil řízení přítlaku jehly na látku a hlavně: uměl své stroje prezentovat. Na světové průmyslové výstavě v Paříži v roce 1855 obdržely jeho šicí stroje I. cenu, prodávaly se potom za jednotnou cenu 100 $/ks a vyráběly se jich desetitisíce ročně.

Pryč je už doba, kdy šlapací šicí singrovky byly hitem domácnostní techniky, kdy nevěsty dostávaly šicí stroj do výbavy a kdy šicí stroj po babičce dědily rozpačité vnučky. Teto? Co se s takovým starým krámem dělá? O bývalých železných nedělích jste mohli ještě najít tyto mechanické zázraky pohozené na okraji chodníku. Doma teď zbývají jen zvláštní případy pro kutily.

Jeden takový jsem taky zdědil. Stojí potichu v předsíňce u zdi, černě lakované rameno stroje s pochromovanými díly je ponořeno pod pracovní desku a zakryto leštěným dřevěným víkem. Velké postranní kolo, tolikrát v minulosti roztáčené, stojí. Jeho kožený klínový řemínek je plesnivý a v ložisku se objevila rez. Naspodu těžkého litinového podstavce, umně vytvarovaného do secesních kruhů a obloučků, je namontován obdélníkový rám šlapadla; šlapadlo je trochu nakloněné, jako by nemohlo uvěřit, že se o něj matčina noha už neopře.

________________________________________________

© Petr Kersch, Děčín, únor 2014
________________________________________________

Literatura:
Milena Secká - Vojta Náprstek učil ženy šít na šicím stroji
Dějiny a současnost, roč.35 (2013), č.10, (15 - 17)