15.12.2017 | Svátek má Radana, Radan


FEJETON: San Francisco

26.6.2017

Jako turista má člověk jisté povinnosti, k nimž patří zhlédnout pamětihodnosti místa, které navštíví. Nejsou to jen významné budovy, náměstí a ulice, ale také muzea. V San Francisku třeba muzeum beatniků, kam jsem se „povinně“ vypravila. Je hned za rohem od slavného Ferlinghettiho knihkupectví City Lights, pojmenovaného kdysi v roce 1953 podle Chaplinova filmu Světla velkoměsta. Za prohlídku stojí už samo knihkupectví, je to prostředí pro knihomola, jako jsem já, na první pohled úchvatné, ale na druhý skličující: obhlížím regály a vidím, co všechno nedokážu odvézt do Prahy, nejen proto, že bych to nezaplatila a neunesla, ale i proto, že bych neměla čas si to přečíst. Za rohem řádil, jak to má být, nevelký hudební festival a ulice byly kvůli jeho rozradovaným návštěvníkům div ne neprůchodné.

Muzeum je spíš malé, ale podnětné, hlavně pro mou generaci. Stáří má kromě různých nešvarů jednu značnou přednost – člověk si pamatuje věci, které ti mladší nezažili, a tudíž si je pamatovat nemohou. A tak jsem před obrovskou fotkou dvou naháčů cudně si zakrývajících ohanbí nostalgicky vzpomínala, jak jsem dychtivě četla, co z beatnické literatury vycházelo v českém překladu. Lawrence Ferlinghetti, Startuji ze San Franciska (1964), Jack Kerouac, Říjen v železniční zemi (1963), Gregory Corso, Mokré moře (1964) – a to jsou jen knižní vydání, jimž předcházely různé překlady ve Světové literatuře i jinde, které už podle data identifikovat neumím.

Byla to doba, kdy nebyla moderní americká literatura tabu, jako byla dlouho předtím a dlouho potom. A byla to literatura provokativní i ve svobodnější Americe, natožpak v komunistickém Československu. Po Občanu Brychovi, Nástupu a jiných kouscích povinné četby působili beatnici, jako by se otevřelo okno a do dusné místnosti zavanul svěží vítr. Studenti v roce 1965 dobře věděli, proč v Praze zvolili králem majálesu Allena Ginsberga – a policisté zase dobře věděli, proč ho z Prahy vypověděli. Byl to souboj volnosti s nesvobodou – samozřejmě nadsazený a samozřejmě zjednodušený, ale tak to přece bývá vždycky, ne?

Šedesátá léta v Československu jsou kapitola sama pro sebe, a když na ně vzpomínám, nevybaví se mi žádné knížky, ale děvčata na ulicích – mají boty se kolenům a sukně jim sotva přikrývají zadek, kráčejí s urputným výrazem a skoro na všem jsou květiny. San Francisco je město hippies, jejich památka se s beatniky jaksi propletla a za jejich památkami a stopami sem přijíždějí poutníčci z celé Ameriky – a když tak na sebe koukám, z celého světa. Potloukají se po Haightu a Ashbury a sní (tedy připadá mi, že sní) o hesle „Make love, not war“, které před padesáti lety hýbalo mladou generací nejméně dvou kontinentů, a občas vypadají, jako by přijeli strojem času rovnou z té doby. A to si ani nechci představovat, jak to tady bude vypadat, až vypuknou po padesáti letech ty největší akce „léta lásky“...

LN, 23.6.2017



Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Diskuse


C. Hulka
14:34
26.6.2017

J. Tachovský
10:08
26.6.2017

J. Jelínek
10:17
26.6.2017

J. Tachovský
10:30
26.6.2017

J. Jelínek
10:53
26.6.2017

J. Mrázek
7:38
26.6.2017

počet příspěvků: 6, poslední 26.6.2017 02:34









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.