Jak jsme se mohli dočíst v novinách, vydržování královské rodiny přijde každého Brita na 60 pencí ročně, což je asi tolik, co stojí jedno balení toustového chleba. Pro levicové poslance je to ale ve Velké Británii nesnesitelně moc. Nedávno donutili anglickou královnu, aby z Kensingtonského paláce vystěhovala několik příbuzných, neboť tam podle nich platili neúměrně malou činži. Palác začala královna pronajímat, aby si na sebe trochu přivydělala.

Podle důvěryhodného zdroje z hradní kanceláře, který si nepřeje být jmenován, tato zpráva musela být před našim prezidentem utajena. Jeho úředníci se totiž báli, že by se mohl nechat tímto příkladem inspirovat. V rámci hledání lidovější tváře Hradu by mohl své úředníky přestěhovat do paneláku, kde léta bydlel, a Hrad pronajmout nějaké bohaté firmě, která hledá v Praze reprezentační sídlo. Na střeše Hradu by pak v noci zářilo její logo. Prezident by si přestěhoval kancelář rovněž do paneláku a jen u příležitosti vzácných návštěv by si od firmy pronajímal některé reprezentační místnosti, čímž by se náklady na hlavu státu značně snížily.

Prezident se o úmyslech anglické královny ale přesto od své ženy prý dověděl a začal počítat. Podle předběžných výsledků by po přestěhování prezidentských kanceláří každý občan na hlavu státu doplácel ročně asi 1 korunu 10 haléřů, což není ani cena jednoho rohlíku. Proti takovéto sumě by nic nemohli namítat ani komunističtí poslanci.

Proti iniciativě ale ostře protestovali obyvatelé paneláku, v kterém prezident kdysi bydlel, a i představitelé městské čtvrti. Obyvatelé paneláku se odmítají nechat přestěhovat, s bydlením v paneláku jsou navýsost spokojeni a vyhrožují, že se budou bránit soudní cestou. Představitelé městské čtvrti zase tvrdí, že pro obyvatele, kteří by touto akcí, které se mezi lidmi začalo říkat „rohlík za prezidenta“, ztratili byt, nemají náhradu, neboť s takovým počtem náhradních bytů nikdo nepočítal.

Díky protestům statečných obyvatel z jednoho paneláku tak zůstane s největší pravděpodobností pan prezident - přes svůj značný odpor k okázalému životu - úřadovat na Hradě. Prezidentův mluvčí novinářům řekl: „Jak vidíte, ani prezident není všemocný a některé jeho vstřícné kroky, aby byl blíže svým občanům, se ani jemu nepodaří prosadit. Mohou si za to ale sami občané.“ Paradoxní na celém příběhu je to, že právě mluvčí měl být tím, který před prezidentem zprávu o pronajímání Kensingtonského paláce tajil.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus