25.4.2024 | Svátek má Marek


FEJETON: Raději se neohlížet

8.9.2016

Astronomicky definované léto trvá, to občanské je za námi. Vstoupili jsme do měsíce září, měsíce podzimního. Děti chodí od čtvrtka do školy, další neklamná známka, že už je léto za námi. Budu ho chovat v paměti jako léto pohodové, slunné, bez výstřelků. Za loňských srpnových veder jsme podnikali rodinné zalévací výlety ke chřadnoucí alejce, kterou obec zřídila podél cesty k lesu. Letos nebylo naší asistence třeba, občas zapršelo a stromečky se mají k světu.

Tak vidím léto 2016 já. Potkávám ale lidi, kteří prožili jiné léto. Tedy, oni prožili stejné, ale vnímají ho jinak. Mizerné, studené, zakomárované a deštivé.

Vnímám ten rozpor jako jaderný problém historický. Průběh léta, to je také nějaký děj, vymezený místně a časově, oživený lidmi do jeho rámce zasazenými. Na rozdíl od velké historie politické je tahle historie meteorologická velmi průhledná. Není tu žádné zákulisí, žádné vnější vlivy, nepřicházejí v úvahu pletichy a spiknutí. Sluníčko svítí nebo nesvítí, z mraků prší nebo neprší, vítr fouká nebo nefouká. Těžko si představíte něco více jednoznačného. Přesto se interpretace tak zásadně liší.

Přitom není zde žádná autorita, o niž by bylo možno se opřít. Předpovědi počasí jsou varianty mantry, která zní: počasí bude slunečné s občasnou oblačností a deštěm. Kdybychom se měli na autoritu obrátit s prosbou o zpětný pohled, dozvíme se, že šlo o léto naprosto normální s obvyklými výchylkami, přičemž zdaleka nebylo dosaženo maximální teploty 45 stupňů z roku tentononc, ani minimální teploty, kdy napadlo osm centimetrů sněhu, jak se to stalo v roce onenonc. Kdybych se tedy pokusil o takovou expertízu opírat svůj náhled na léto právě uplynulé ve sporu se škarohlídem, on mi odpoví s úsměškem: no vždyť to říkám, léto bylo normální, to znamená normálně mizerné, jako bylo mizerné to loňské a předloňské.

Když se ale neshodneme v pohledu na cosi, co jsme všichni shodně prožili a co máme v živé paměti, jak se shodnout v pohledu na minulost vzdálenější? Podobně jako při hodnocení počasí jde zřejmě o stav ducha. Připadá mi nemožné, že někdo nevidí rozkvět naší země. Dokonce se mi zdá, že akceleruje. Ale tenhle pohled abych raději neventiloval, aby mě lidi nepokládali už za úplného blba. Vidíme všichni totéž, jenom to různě interpretujeme.

Raději se tedy neohlížet a hledět si užít přítomnou chvíli. Vstupujeme do podzimu, je hezky, děti chodí do školy. Když už jsme u těch dětí, čtu, že vláda dá dvacet milionů do školství, jimi se zařídí, aby děti nemlátily učitele a nenadávaly jim. Copak to není milá, příjemná, až hřejivá zpráva na sklonku astronomického léta? Třeba se na to díváte jinak, ale je to jako s tím pohledem na léto. Myslím si, že je lépe se hřát, když slunce svítí, než skuhrat, když zrovna prší, a je lépe se smát než nadávat.

LN, 5.9.2016