Málo je ve veřejnosti známo, že až do prvního ledna 1943 se dvě půvabná moravská města Místek a Frýdek rozvíjela zcela samostatně, byť spolu přímo sousedila. Německé protektorátní úřady obě městečka s velice zajímavou a samostatnou historií spojily v jeden celek nesoucí název Frýdek. Po válce jsme napravovali kde co, jen protektorátní rozhodnutí jsme pouze mírně a mizerně inovovali. Od 1. ledna 1955 existuje jednotný Frýdek-Místek, bez ohledu na nějaké Slezsko a Moravu. Místní lidé kupodivu stále ještě rozlišují, jestli jsou z Frýdku nebo z Místku.

V dnešním Místku je řada památných budov a k těm zajímavějším, které zcela náhodou nepadly za oběť tendencím stavět paneláky všude tam, kde se dá, patří novorenesanční budova dnešní Základní umělecké školy. Stavba z roku 1898 sloužila původně jako místecká radnice a spořitelna. V secesním slohu ji postavili dle plánů vídeňského architekta Josefa Hudetze, který se mimo jiné v roce 1887 svým projektem liberecké radnice dostal až do užšího výběru.

Bohužel, dnes chodí hodně lidí s hlavou svěšenou a je to škoda. Jednak je třeba se i na tento svět dívat zpříma a optimisticky, protože mnozí šibalové (jak decentně říkával jistý politik, aby nemusel používat přiléhavější termín, který by deklasoval i některé příznivce jeho strany) se do historie (ani do nebe) nedostanou, i kdyby vystřídali nejrůznější funkce ministerské či stranické. Nu a kdo prochází okolo oné krásné místecké budovy vzpřímeně, nemůže si nevšimnout dvou alegorických plastik, které ji zdobí od počátku. Jmenují se Spořivost a Pilnost. Jednu představuje děvčátko, držící pokladničku, do níž hází uspořenou minci. Druhá dívenka Pilnost drží v roce vřeteno, které právem považovali naši předkové za symbol pilnosti.

V nedaleké Skalici je dodnes rodný dům spisovatelky a publicistky Marie Anežky Moškořové, známější pod literárním pseudonymem Máří Ostravická. Její tatínek byl ve Skalici starostou a tato česká vlastenka se v roce 1910 provdala za řezbáře a sochaře Josefa Skotnicu, tehdy profesora umělecké školy v Zakopaném. A Josef Skotnica je autorem oněch dvou plastik. Pochopitelně, že v oné době byly spíše symbolem městské spořitelny, která v budově radnice sídlila, ale již tímto spojením dali tehdejší radní najevo také své morální cítění.

Je zajímavé, že naše novodobé radnice většinou žádné alegorie nezdobí. Natož aby někdo v této moderní době označil radnici nějakými atributy Pilnosti a Spořivosti. Nejprve mě jen tak letmo napadlo, že by nebylo špatné přijmout zákon, který by takovou úpravu radnic (a potažmo budov vlády, ministerstev, sněmovny, senátu atd.) přímo nařídil. Pochopitelně, že by to bylo špatně. Jsou věci, které se nařídit nedají a nezajistí je žádný zákon. Ty musí být součástí vlastní morálky každého člověka. Takže již zbývá maličkost. Dávat a volit do funkcí zcela zásadně a jednoznačně právě takové lidi. Že se nám to doposud nepodařilo? Asi také proto, že jsme se jich třeba předtím, než jsme jim dali hlas, nezeptali, jestli je jim známo, čeho je symbolem vřeteno. A pokud nebudeme dopředu takové či podobné otázky klást těm, které vysíláme do politiky, nebude v Česku dobře. Mezi námi - oni by se jich na tohle měli ptát i lídři stran, předtím než je zapíší na kandidátku. Zatím ještě tato otázka není bohužel na pořadu dne. Stále jsou ještě mezi námi poměrně málo vzdělaní lidé, kteří se naivně domnívají, že vše vyřeší nějaké protikorupční zákony. Naše babičky nekradly a o nějakém případném protikorupčním zákonu neměly ani tušení. Proč asi?

P. S. Už vidím ty námitky, že v době našich ctnostných babiček politici také kradli. Ano. Ale proto, že bohužel i tenkrát naši předchůdci některé z nich vybírali stejně blbě jako my.