Ve středu měl pohřeb Honza Kašpar - a k večeru, když smuteční hosté vzpomínali na zemřelého kamaráda a pilně propírali politickou situaci, obcházel jeden z nich ostatní a ukazoval jim esemesku, která mu přišla: Umřel Filip Topol... Ano, Filipovi blízcí už nějakou dobu tušili, že tentokrát je konec opravdu blízko, ale stejně to člověka zaskočí. Taková škoda!

Necítím se však povolaná psát Filipův nekrolog, radši se obrátím k politice, přece jen je to veselejší téma. Chvílemi se mi zdá, že od minulého čtvrtka, kdy jsme se dozvěděli, že na Úřad vlády nastoupili zakuklenci, uplynul už nejmíň měsíc. Doslova mne ohromily první projevy představitelů ODS a Petra Nečase, tehdy ještě ve funkci. Tak oni si myslí, že policisté mají politikům vysvětlovat, co a proč dělají? Že jim mají předložit důkazy? Ono nestačí, že musí důkazy přesvědčit státní zástupce a soud, aby dali souhlas k domovní prohlídce a uvalení vazby? Patrně by se vše nejlépe vyřešilo tím, kdybychom zrušili státní zastupitelství a soudy, a o všem by nadále rozhodovala sněmovna - popřípadě jí pověřená vláda. Anebo by měl tento nový demokratický model platit jen v případech týkajících se politiků a pro běžnou zločinnost by mohla státní zastupitelství a soudy zůstat? Pak by se ještě muselo vyřešit, co v případě kmotrů - tam se totiž zjevně nedá dobře rozpoznat, co se politiků ještě týká a co už ne.

Několikrát jsme z obrazovky vyslechli, že "trafiky" jsou v politice běžné, ba že se bez nich politika dělat nedá. Nu, hodně politiků si to myslí, možná většina. Opozice by v tomto případě měla radši trochu tlumit své rozhorlení a spíš pozpytovat svědomí, co by se tak asi mohli policisté snažící se potírat organizovaný zločin dozvědět z odposlechů jejich telefonů. Taky se mi nelíbí představa, že mi někdo odposlouchává telefon: ne že bych sjednávala kšefty, ale občas o někom řeknu něco, co by rozhodně nemusel slyšet, a je mi protivné, když si nemohu být jista vlastním soukromím.

Ale s těmi "trafikami": nevím, zda je politikům známo, že valná většina občanů této země sice nejspíš uzná, že jsou běžné (dozvědí se o jejich rozdávání na různých politických úrovních přece každou chvíli), ale že s nimi tito občané velmi vehementně nesouhlasí. Že považují takové politické uplácení za lumpárnu, kterou nedobrovolně platí. Tady se musím připojit ke slovům pana Zaorálka: Běžte se, prosím, zeptat lidí, co si o tom myslí. Nejela jsem za ten týden ani jednou tramvají, kde by se nemluvilo o momentálním politickém skandálu, a padala věru ostrá slova.

A jak teď z toho? Koalice přišla s nápadem, že se prostě vymění premiér a jede se dál. ODS obezřetně našla kandidátku, kterou v souvislosti s kmotry a politickými úplatky média nikdy nepropírala. Moc jich tam takových veřejně známých a dobře viditelných neměli, pokud si vybavuji, kdy jsem kde co četla v novinách. Začnou se aspoň někteří politici bát, aby kvůli svým metodám neskončili taky za katrem? Nebo si řeknou: ustáli jsme to, jedem dál?

LN, 21.6.2013