20.4.2024 | Svátek má Marcela


FEJETON: Osud slov

15.9.2016

Vážky mají své osudy a taky slova mají své osudy. Tak třeba slovo reakce a z něho odvozené slovo reakcionář. Za mého mládí už bylo to slovo za zenitem, skoro se nepoužívalo. Nahradilo ho slovo pravice a pravičák. Ti, co dnes mají svá jména na cedulích označujících ulice a náměstí, byli tehdy v šedesátých létech pravičáci. O generaci starší pravičáci nebyli ještě pravičáci, byli to reakcionáři. Též mají svá jména na cedulích na rohu. Letiště Václava Havla mi připadá normální, ale Zenklova ulice ve mně vyvolává zvláštní reminiscence. Nedávno připomněli na iDnesu titulní stranu Dikobrazu z června padesátého roku. V hospodě U snědené emigrace tam Zenkl odškrtává ze svého seznamu jména Horáková, Kalandra, Zemínová. Inu, reakcionář, pozná se to i podle toho, že má knírek a motýlka. Dnes má v Praze ulici.

Reakce měla svůj protipól, totiž pokrok. I za první republiky to platilo. Slyšitelnější část naší kultury byla pokroková, opodál zněla varovná slova intelektuálů reakčních. Baťa se hodně snažil, aby veřejnosti otevřel oči. Potíž byla v tom, že se reakcionářem stal ten, kdo si jen omočil v některém z jeho tiskových orgánů. Psalo se tam o hladomoru na Ukrajině. To byl tisk reakční. Zato Osvobozené divadlo, kde si dělali legraci ze žvástů o jakémsi hladomoru, bylo pokrokové.

Slovo reakce se skoro nepoužívá a pokrokem si nikdo nechce špinit ruce. Rozdělení levice a pravice se jaksi drží, ale moc inspirující není. Místo slova reakce ale nastoupilo jiné slovo, fungující jako buchar na hlavu: je to slovo populismus. Zvláštní je, že dosud nemá jasně definovaný protipól. Někdy se říká progresismus, ale nezdá se mi, že by se to už obecně ujalo. Ono se jaksi nepsaně ví, které názory jsou ty správné, humanistické, evropsky hodnotové a lidskoprávní. Kdo vybočí z lajny, dostane bucharem na temeno. Je to prostě populista.

Je těžké ho jednoznačně definovat. Je to líbivá politika, prosazování líbivých postojů a činů, takovou definici získáme v Google na první dobrou. Když tedy sociální demokracie slíbí před volbami důchodcům třináctý důchod, třebaže je to mimo ekonomickou realitu, a ODS horuje pro malý funkční stát, třebaže za jejího vládnutí se byrokracie rozrostla do obludných rozměrů, to je běžná politika a netřeba se nad tím pozastavovat.

On se ten populismus nedá jen tak snadno vymezit. Zato, jak vidíme, se dá snadno používat. My, co víme, kde je ta správná cesta, majzneme do hlavy každého, kdo jde jinudy. Kudy vlastně? A hle, je tu spojnice s tou reakcí v kontrastu k pokroku. Reakcionáři stáli v cestě pokroku. Že měli pravdu, že oprávněně varovali a že na jejich slova došlo, to neříkejte nahlas.

Je to strašně populistická myšlenka a mohli by vás podezírat, že nevyznáváte ty správné evropské hodnoty, a kdo ví, jak je to s vašim pohledem na lidská práva.

LN, 12.9.2016