No, on to vlastně strážce není, spíše osoba či instituce, která dozírá na to, abyste se chovali slušně. Těm, co to v praxi provádějí, se říká “hacker”. Jak jsem si ho pořídil? Míval jsem antivirový program jedné kyperské firmy (dále AV) a k tomu firewall firmy Zonelabs. To mi vyhovovalo, protože ten firewall byl neúprosný.

Během času si začala AV stěžovat, že ji ten firewall zlobí, nějakou dobu to ještě šlo, až ho s mým vynuceným souhlasem vyřadila. Myslel jsem si, že ho nahradí svým, ale to byl omyl. Někdy v únoru t.r. se mi do počítače dostal zřejmě velmi kvalifikovaný hacker, který umí používat věrně napodobených stránek cizího původu, v daném případě Microsoftu. Byl jsem večer už unaven a neuvědomil si, že vlastně žádný pořádný firewall nemám a už to bylo, hacker mi začal v počítači hospodařit. První akcí bylo recyklování mých vlastních e-mailů až do zahlcení počítače. Zdá se, že při tom používal tzv. tracking cookies, kterými zásoboval můj počítač, přestože jsem je neustále odstraňoval. V dílně jsem byl ubezpečen, že tato cookies nejsou nikdy nositeli virové infekce.To se ukázalo při opravě počítače, kdy nebyly žádné viry nalezeny.

Od standardních hackerských masových útoku se tento vyznačoval tím, že byl zaměřen osobně, jen na můj počítač. Pak nastalo jakési mezidobí, kdy hacker byl přítomen, ale držel se zpátky. Až se konečně rozčílil po mém článku o ústavě a prováděcím zákonu. AV se ho pokusil najít testem na rootkit a malware. Test hezky rychle běžel a když byl téměř u konce, počítač “vybouchl” - crash. Poslední hlášení bylo, že problém způsobil pravděpodobně soubor axtdypog.sys, Page_ Fault_IN_NONPAGED_AREA pak nějajé číselné adresy a Beginning dump of physical memory. Physical memory dump complete. Po výměně disku si vzal do prádla Outlook, zničil poštu za několik let, přičemž zvlášť pečlivé zničil mé spojení s tiskárnou a s Business Weekem. Mohl jsem nějakou dobu posílat maily. Kdo mi odpověděl, byl ujištěn, že jeho mail mi byl řádně doručen, ale já nevím, kam se maily poděly, nedostal jsem ani jeden. Nakonec poškodil Internet Explorer, takže Outlook byl nepoužitelný. Dokonce poškodil i program Works, kde se v textu začala objevoval slova, která s ním neměla nic společného.

Jednou se mi představil jako Špidlín Špidlínek a otevřel mi stránku na Facebooku asi s osmi adresami, které našel v počítači a později mi ještě poslal jakoby Facebookem poslaný dopis, že se o mne zajímá dáma, jejíž jméno vytvořil sám na základě svých znalostí angličtiny. Prostě se mi vysmíval. Po výměně disku na mne čekal. Když jsem otevřel website francouzské televise, objevila se spodní část stránky, což jsem okamžitě poznal, obraz začal kmitat, čímž si obnovil mou adresu (myslím, že se tomu říká pharming). Moje hlavní potíž je, že mi hoši v dílně nevěří, že jde o hackera, protože se s něčím takovým nikdy nesetkali. Dobře, to je technická stránka věci, ale kdo dal podnět či rozkaz k atentátu? Možností je mnoho, tedy vezmu-li to popořádku od shora: hrad a podhradí, vláda a všechny politické instituce, které jsou pod jejím vlivem, velcí kapitalisti a - což je velmi nepraděpodobné - osamělí sólisté. Mám spíše pocit, že se na mém sledování podílí více lidí, kteří se střídají. Uvážíte-li, že prakticky hned po svém odchodu do ciziny v roce 1968 jsem začal psát o tom, co a jak by se mělo dělat, až se sovětský tlak zmírní nebo zmizí, nic jiného jsem si nezasloužil.

Věc má nepochybně určité háčky. Hackerská činnost je všude trestná. Já s manželkou jsme byli první českou polistopadovou vládou zbaveni českého občanství, což byl vlastně její jediný skutečně státnický počin, který usnadnil ten hladký polistopadový, všude obdivovaný vývoj republiky, který se stále více zamlouvá i českým občanům. (???) Ovšem hacker koná svou trestnou činnost v zahraničí proti příslušníkovi jiného státu. To není úplne košer. To by mu měli kamarádi říct, až se jim tím začne chlubit. Mohlo by se stát, že se zjistí, kdo a proč to dělá. Proto tímto žádám předsedu vlády, Ing. Petra Nečase, aby si laskavě ověřil, zda to neprovozuje někdo ze státní správy či instituce, ta ostuda by za to nestála. Může se zdát, že zde navazuji na článek Václava Vlka o špiclování (NP 25.10.2010), ale to je jen náhoda. Měl jsem ho téměř hotový už asi před deseti dny, ale musel jsem se věnovat počítači, který byl nota bene řadu dní mimo provoz.

25.10.2010