18.4.2024 | Svátek má Valérie


FEJETON: Odepřeno

20.1.2014

Nápis azbukou se mi skví na razítku v pase s datem 10. 1. 2014. Je to bělorusky a česky to znamená "odepřeno". Tedy vízum. Hned tak někdo takové razítko nemá – není moc turistů, kterým běloruské úřady odepřou vstup do země. Nevím, nevím, jestli ten pas vrátím, až vyprší jeho platnost, možná ho "ztratím", abych si tu vzácnost uchovala.

To bylo tak: pozvali mě ke konci prosince do Minsku, Hnutí za svobodu pořádalo teď ve středu vzpomínkový večer na Václava Havla. Obrátila jsem se pro jistotu na cestovní kancelář a prohlásila se za turistku – pozvání nevládní organizace by mi zajistilo, že nedostanu vízum, a jednání s běloruským konzulátem je nepříjemné, mám zkušenosti. Zatím to cestovka, na kterou jsem se obrátila, vždycky zvládla, jenže tentokrát mi z ní zavolali, že bohužel nepojedu.

Napřed jsem z toho byla skleslá, přece jen jsem se těšila, že uvidím staré přátele, ale pak se začaly dít věci. Nejdřív zavolalo Rádio Svoboda, jestli je pravda, že jsem nedostala vízum. Že by se mnou natočili krátký rozhovor. Pak se ozvala Česká televize, což mě překvapilo, ale taky mi položili několik otázek a pak mé odpovědi skutečně vysílali. Začalo mi to připadat legrační: kdybych byla do Minsku odletěla, věděly by o tom tak naše kočky a pár kamarádů. Takhle se to dozvěděli ti, kdo se zrovna dívali na ČT.

To ovšem nebylo všechno: Rádio Svoboda se domluvilo s běloruskou nevládkou a natočili ještě videopozdrav, který nevládka pustila na vzpomínkovém večeru a okamžitě se dostal do webové sítě. A tak mi napsala a zatelefonovala spousta přátel z Česka, z Běloruska, z Gruzie a z dalších republik, kteří by se o tom, že jsem byla chvilku v Minsku, samozřejmě bez toho "odepření" nikdy nedozvěděli. Musela jsem se smát a mám z toho dobrou náladu: ten zákaz byl přece krajně kontraproduktivní! Místo aby zabránil několika desítkám lidí, aby vyslechli, co bych jim pověděla, upozornil na praktiky lukašenkovských úřadů tisíce dalších.

A ještě je přiměl k úvahám: jakpak to běloruský pan prezident myslí s tím, že na mistrovství světa v hokeji, které se bude konat na jaře, může každý přijet bez víza, jen se vstupenkou na zápas? Myslí to tak, že bych mohla přijet i já? S tím "odepřením" v pase? To asi ne…

Novináři i nenovináři se mě ptali, proč mi vlastně běloruský konzulát to vízum nedal. To pochopitelně nevím, tamní zaměstnanci neřekli nic ani pracovníkům cestovky, ani mně, ani novinářům, kteří se ptali. "No comment." Mohu se tedy jen dohadovat. A dohaduji se, že proto, že mě na rozdíl od většiny mých krajanů Bělorusko zajímá a něco o něm vím. Lidská práva se tam dodržují asi jako u nás tak před třiceti čtyřiceti lety, za normalizace. V Bělorusku jsou političtí vězni, falšují se tam volby a potlačuje se běloruština. Anajdou se pochopitelně i lidé, kterým se to nelíbí a kteří se nechtějí přizpůsobit. A prezident Lukašenko a jeho věrní se snaží, aby se to za hranicemi nevědělo.

Ale nenadělali by si menší škodu, kdyby mě tam byli pustili? Na jeden večer?

LN, 17.1.2014