27.8.2016 | Svátek má Otakar






FEJETON: O ženském opylování

21.12.2015

I když má název dnešního blogu jistý nádech erotického pelu, upozorňuji čtenáře dychtícího po tomto druhu čtiva, že bude následnými řádky zklamán.

I přes relativně pokročilý věk jsem stále přesvědčen, že dárky nosí Ježíšek. Přesto každoročně v adventním čase pociťuji nutnost mu v jeho činnosti pomáhat, což mimo jiné obnáší zúčastnit se výjezdů do zdivočelých krajin obchodních center.

Jelikož jsem životním souputníkem tří dospělých žen (z nichž dvě jsou dcery, klid), dávno jsem pochopil, že Ježíškovi nijak neprospěji tím, že jim pod stromečkem spolu nadělíme zajímavou vědeckou publikaci, společenskou hru s nutností znát alespoň nějaká encyklopedická fakta, případně celoroční vstupenku do ZOO. Teprve prapodivně zabarvený hadřík v podobě svetru, halenky se správnou visačkou se jménem, které prostě normální chlap není schopen vyslovit, způsobí patřičné rozzáření u rozbalování dárků. Trefit se do střihu, zabarvení či velikosti je na úrovni terna v Lotynce.

Proto každý rok vyhlašuji jednu sobotu jako obětní (tedy z mé strany) a správně pojištěn vyjíždím do předem zvoleného nákupního megagigaterracentra, kde promarním několik hodin svého života. Letos jsem celou cestu pojal poněkud vědecky a přináším následující fakta.

Mé tři ženy se podobají malému včelímu roji. Zprvu se tak nějak drží spolu a vnikají do vykotlaných dutin boutiques podél nákupního nástupiště, aby v každém promarnily několik zbytečných minut popolétáváním od jednoho věšáčku k druhému a stereotypními pohyby se přivolávaly k pomyslné blizně nějaké tkaniny, kterou zhodnotí znaleckým okem a posléze opět odletí jinam. Tato společná činnost jim vydrží zhruba 20-30 minut. Posléze dochází k jevu, které pracovně nazývám rozvolnění roje. Každá včela si začne vybírat své vlastní dutiny, kde ovšem - pro mne nepochopitelně - tráví daleko více času, než když byly souputnicemi.

V onom okamžiku došlo z mé strany k přerušení pozorovacího experimentu. Jako trubec /tedy pro činnost opylování zcela nepotřebný jedinec/, jsem se uchýlil do jediné z kaváren, v níž jsou schopni vytvořit poživatelný černý tér v podobě husté kávy. Dokonce jsem se začetl do volně ložené knížky, takže na nějakou dobu pro mne čas ztratil reálnou hodnotu. Když jsem s úlekem zjistil po dočtení oné zhruba 100 stránkové publikace, že uplynuly necelé dvě hodiny, začal jsem zoufale hledat své včelky s dojetím, že jsem již nepochybně dlouho hledán a postrádán. Zásadní omyl.

Po chvíli jsem zahlédl jednu ze svých dcer, kterak stále opyluje šatníky naprosto stejné veteše jako na začátku naší mise. Jediný rozdíl byl v tom, že pohyb křídel byl o cosi pomalejší, ale důkladnější, blizny byly zkoumány daleko podrobněji s pečlivostí hodinářského mistra. U druhé dcery to bylo - překvapivě - naprosto stejné. Když jsem spatřil po zhruba patnáctiminutovém hledání i svou zákonnou choť konající totožné pohyby jako dcery, vyjádřil jsem své pochybnosti, zda-li se nám podaří vzhledem k časové ztrátě dosáhnout v rozumném čase našeho domova. Podotkl jsem, že v uplynuvších třech a půl hodinách musel být terén dokonale prozkoumán a že tedy nic nebrání tomu, abychom utrhli tak říkajíc vybrané květy a vrátili se do úlu.

Existuje mimosmyslové vnímání. Pohledem - nikoli slůvkem - mi bylo sděleno cosi o mé inteligenci, o neschopnosti pojmout celý proces opylení v jeho celku a byl jsem - rovněž beze slov - poslán .. no víte kam. Jako řidič dodržující abstinenci za volantem jsem nemohl své pocity vyřešit společně s kamarádem Jackem Danielsem a proto jsem se opět uchýlil do svého asylu, kde kavárník, spatřiv můj výraz, donesl nové kafe ihned a bez ptaní.

Proces opylení skončil zhruba po pěti hodinách. Byl jsem nalezen svým včelstvem, které nejevilo - na rozdíl ode mne - absolutně žádné známky únavy. Roj - již naštěstí zcela kompletní - si objednal své latté se zákusky a jal se hodnotit kvalitu nalezených blizen. Ačkoli vládnu češtinou lehce nadprůměrně, byl jazyk včel pro mne zcela nesrozumitelný, takže jsem záhy zanechal snahy pochopit, o čem onen roj vlastně hučí.

V závěru svého experimentu jsem však zjistil jeden podstatný rozdíl od hmyzí populace. Trubec včela je po splnění jistého úkolu již vyhnán a slouží jako obránce a kanonenfutr při nájezdu jiného roje. Otec a manžel trubec je však po dopití latté hýčkán a mazlen. Důvodem je již přímočaré vystopování včelích cest do vybraných dutin, kde mě chápavá prodavačka s úsměvem zbaví části oběživa. Při cestě domů včely náhle usínají, hovor vázne a pouze trubec musí proháčkovat svůj samohyb mezi dalšími trubci, s nimiž sdílel předvánoční úděl.

Veselé vánoce.

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora



Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Diskuse


B. Volarik
21:55
22.12.2015

J. Jurax
1:05
22.12.2015

I. Dvořák
18:24
21.12.2015

T. Vodvářka
20:00
21.12.2015

P. Klouda
14:29
21.12.2015

T. Vodvářka
20:01
21.12.2015

P. Klouda
20:09
21.12.2015

P. Rudolf
14:04
21.12.2015

P. Lenc
13:28
21.12.2015

T. Vodvářka
20:02
21.12.2015

P. Khail
13:18
21.12.2015

T. Vodvářka
20:00
21.12.2015

P. Boublíková
7:43
21.12.2015

T. Vodvářka
12:01
21.12.2015

S. Rehulka
7:15
21.12.2015

T. Vodvářka
12:00
21.12.2015

J. Vozábalová
1:22
21.12.2015

T. Vodvářka
12:00
21.12.2015

J. Vozábalová
22:13
21.12.2015

A. Bytová
13:08
21.12.2015

J. Vozábalová
22:22
21.12.2015

počet příspěvků: 22, poslední 22.12.2015 09:55









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.