24.2.2017 | Svátek má Matěj






FEJETON: O politice a historii jako kýči

3.4.2014

Historie a politika psaná vítězi válek a voleb je vždy kýčem. Jen historky konkrétních lidí ji mohou polidštit. I tak se dá interpretovat poslední Kunderův román Slavnost bezvýznamnosti, který právě v těchto dnech vychází ve francouzštině, v níž ho autor napsal. Vydání je dárkem nakladatelství Gallimard k jeho 85. narozeninám, které oslaví 1. dubna 2014.

A loni vyšla v Německu a brzy i u nás kniha Floriana Illiese 1913, která pracuje s podobným fenoménem: bazíruje na udivujících detailech a konstelacích všeobecně známých událostí jednoho kalendářního roku.

Jedna z postav Kunedrova románu, Charles, čte ve vzpomínkách Chruščova, že Stalin vyprávěl svým spolustolovníkům příběh o křepelkách. Na větvi jich sedělo 24, on ale měl jen 12 nábojů, postřílel jich tedy polovinu, pak se vrátil třináct kilometrů zpět pro další náboje a postřílel zbytek. Nikdo z posluchačů nevěřil, že křepelky zůstaly sedět na větvi a čekaly, až se Stalin vrátí. Dělá si z nás legraci, mysleli si, ale odvahu říci to měli jen na toaletě, kde se cítili v bezpečí. Stalin je ale odposlouchával a hlasitě se těm "klozetovým oponentům" smál. Nikomu nesvitlo, že Stalin jen vyprávěl veselou historku, čas historek minul, vážnost Historie – utkaná z masakrů a morálních kýčů - ve dvacátém století všechny historky zastínila, jako to dělaly po celém Sovětském svazu Stalinovy pomníky. Prorocká scéna, píš autor.

Illies zase v knize 1913 mapuje den po dni průběh tohoto předválečného roku v celé naší civilizaci. Nový rok v New Orleansu oslaví jeden dvanáctiletý černý chlapec výstřelem z ukradeného revolveru. Výstřel je slyšet široko daleko, na místo činu se dostaví policie, dítě zadrží a předá do polepšovny. Chlapec byl podle autora nezvládatelný a vedoucí ústavu, který se jmenoval Peter Davis, si s ním nevěděl dlouho rady. Situace se zásadně změnila, když Louis od ředitele polepšovny dostal trubku. Davis to popsal následně: Chlapec, kterému dal do ruky trubku z bezradnosti, náhle ztichnul a zjihnul, skoro něžně uchopil nástroj, přiložil ho k ústům a jeho prsty, které ještě před nedávněm střílely z ukradeného revolveru, pohladily klapky. Z trubky se ještě v ředitelově pracovně ozvaly první teplé, ale divoké tóny, které si později podmanily celý svět. Ten chlapec se jmenoval Louis Armstrog a tak odpískal začátek nejkratšího století: Začalo v roce 1914 a skončilo v roce 1989.

Milan Kundera zase scénou o Stalinovi a Chruščovovi popsal začátek postžertovné éry, která bohužel dodnes neskončila.

Louis Armstrong se zřejmě instinktivně taky bál, když slavil s revolverem v ruce, jako se dnes bojí Milan Kundera, protože žijeme v epoše opakovatelných savců místo v epoše neopakovatelných lidí. Armstrong se ze svého strachu snažil vypískat a vyzpívat, Kundera se z něj snaží vypsat. Asi není náhoda, že se obě knihy, které oživují důležitost historek, objevují na trhu skoro ve stejnou dobu: kýč je totiž nudný, jde v něm vždy jen o diktát momentální potřeby vítězů.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus



BMW X3 xDrive30d 2011 ·...
BMW X3 xDrive30d 2011 ·...

r.v. 2011, naj. 61 729 km, diesel
680 000 Kč (s DPH)

Diskuse


diskuse neobsahuje žádné příspěvky









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.