Původní starořecké olympiády byly jen pro svobodné občany, aristokraty, kteří pěstovali tělo i ducha. Soutěžilo se i v přednesu básní. Vycházelo se z myšlenky kalogathia: sport měl masku chytré hlavy, v níž se snoubila krása a ctnost. Věřilo se, že tento ideál vyjadřuje harmonický soulad a vyváženost tělesné i duševní krásy. V době olympijských her platila ekecheria: zakáz válčení. Tak tomu bylo od VIII. století až do přelomu IV. a V. století před naším letopočtem. Sport sloužil k vybití lidské agresivity: k její kultivaci.

Na tuto dozajista zidealizovanou představu o olympiádě navázal baron Pierre de Coubertin, potomek starého francouzského aristokratického rodu: povoláním historik. Prosadil obnovení olympiády v Aténách v roce 1896. Heslem bylo: Ne vítězství, ale účast. Sport měl být výsostnou záležitostí amatérů, bohatých příslušníků z nejvyšších vrstev. Ale nejen to: po porážce Francie ve válce s Pruskem v roce 1870 a následujícím povstání v Paříži měl angažovat i dělníky a vést k jejich větší tělesné zdatnosti, aby se nemuseli vybíjet v revoluci a byli lépe připraveni na službu v armádě. Této zdatnosti mohli mladí muži brzy využít v první světové válce. Ušlechtilá maska, kterou měla obnovená olympiáda, byla natržena.

Za zmínku stojí až další hry v roce 1936 v Berlíně, kdy olympijský výbor vedl Američan Avery Brundage pod heslem: Politika se nemá do sportu míchat. Hitlerovy norimberské zákony a koncentrační tábory ho nezajímaly: ušlechtilou masku olympiády využil jako kulisu, aby zakryla jeho úmysly. Pod vedením stejného šéfa se ještě uskutečnily hry v Mnichově roce 1972. Během nich palestinské komando zavraždilo jedenáct členů izraelské výpravy. Hry posloužily jako premiéra muslimského terorismu: maska definitivně spadla, teroristé z her učinili politikum v přímém přenosu.

Zásadní přelom ale přišel až s novým předsedou, politikem Juanem Antoniem Samaranchem, který stál v čele olympijském výboru jedenáct let od roku 1980. Za diktátora Franka zastával místo ministra sportu. Později se stal velvyslancem v SSSR a Mongolsku a díky kontaktům v těchto zemích byl zvolen. Z olympijských her se kvůli němu stal čistý byznys ovládaný nadnárodními korporacemi, které začaly hry využívat k pronikání na nové trhy. Výsledek: Olympiáda ve Vancouveru v roce 2010 stála 110 miliard a letošní hry v Soči stály bilion korun. Olympiáda se změnila v sebepředvádění. Ze sportu, který se tam provozuje, se stalo logo, které pomáhá vytvářet image. Taková ale není jen olympiáda, ale celá naše společnost. Evropa i USA je intelektuální výtvor a globalizovaná společnost je výtvor bankéřů, proto i olympiády prohrály: z olympijských kruhů se stala značka, za kterou je možné schovat cokoliv. Původní masku chytré hlavy zastínila lesklá loga.

Psáno pro Český rozhlas 6

(převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)

Autor je novinář a spisovatel