Jednou v Berlíně - počkejte, to bylo asi v roce 1928, jestli si správně vzpomínám, ano, v té útulné kavárně na Heine Gasse - seděl u své odpolední kávy Kurt Tucholsky a psal svůj článek do Weltbühne a přišla k němu jakási nóbl dáma a omlouvala se, jestli pan redaktor dovolí, že by potřebovala radu. Její synáček - tedy, pardon, její dospělý syn, maturant a i jinak šikovný mládenec, by rád pracoval, nejraději nějakou tu duševní, lépe honorovanou práci - a Herr Tucholsky zná určitě spoustu lidí, takže dáma si myslí, že by - jistěže zcela nezávazně - mohl poradit, co s ním, s tím jejím Arturem.

Tucholsky byl k ženám zdvořilý. Pozval milostivou paní, ať přisedne ke stolku, a zeptal se: Jaký Arturek je? Jak se projevuje? Aha, říkáte - schopný, ale trochu pohodlný, hm. Nerad se namáhá... Nechtěl by být učitelem? Umělecké sklony nemá? Ne? Buďte ráda...

K debatující dvojici přišel číšník, Tucholsky si objednal ještě jedno pivo a milostivé paní taky něco sladkého k pití. Po další štamprli Arturova matka svěřila Tucholskymu své černé podezření, že totiž Artur se bojí za něco být odpovědný. Už odmala nikdy za nic nemohl. Váza, kterou shodil, se rozbila sama, inkoust vylitý z kalamáře na ubrus Artur nerozlil, klíče od bytu neztratil, nýbrž mu je asi někdo vzal. Vždycky měl a má na všechno výmluvy...

Pak tedy má jedinou možnost - pravil Tucholsky. Ať se stane úředníkem.

Milostivá paní se zatvářila nechápavě.

Dejme tomu, že by se stal strojvůdcem - začal své vysvětlování žurnalista - a že by na železnici přehlédl signál Stůj. Po srážce vlaků mrtví... ranění... rozmlácené vagony, lokomotivy napadrť. Že byla mlha? Snížená viditelnost? Nebo nějaká jiná výmluva? Kdežpak, drahá paní, to neznáte německé zákony. Nic mu nepomůže, podle paragrafu toho a toho si půjde sednout nepodmíněně a to nemluvím o náhradě škody.

Doktor... Jako lékař možná... Lékaře za nedbalost při léčení pacienta můžete odsoudit jenom na základě odborného posudku - a ten podá zase jiný lékař. Aby jeden druhého potopil, to se nedělá, i když na druhé straně, člověk nikdy neví...

V obchodě? Když v nějakém velkém podniku by na něco důležitého zapomněl, spletl by se třeba v číslech a místo deseti záchodových mís by těch mís objednal deset vagonů - tak se může vykrucovat, že tohle nevěděl a támhle mu nikdo nic neavizoval - dostane vyhazov stejně. Všude, milostivá paní, váš Arturek bude muset odpovídat za to, co spískal. Až na jediné zaměstnání - až na jedno postavení - postavení úředníka. Říkáte, že tam v úřadech taky nějakou odpovědnost úředníci za něco nesou? Prosím vás, odkud jste? Z Marsu?

Stačí, aby pan syn měl pochopení pro vnitřní řád úřadu, pro jeho vlastní nepsané zákony, pro jeho měřítko ctností. Znalosti? Ty nejsou moc důležité, nejlépe, když budou průměrné. Pokud se úředník neproviní proti těm tajným pravidlům, o které Úřad především pečuje, pak se nemůže stát, že by takový úředník byl vydán trestnímu stíhání. To se nestává téměř nikdy. I když uvede vědomě nebo z vlastní hlouposti státní měnu do takové situace, že milióny lidí přijdou o své těžce vydělané úspory - co myslíte, milostpaní, že se mu stane, když se na to přijde? - V takovém případě pojede do zahraničí na placenou dovolenou. Říká se tomu studijní pobyt, pracovní cesta, výměna zkušeností. Vždycky to takhle dopadne. Napřed plná ústa o těžkém břemenu odpovědnosti před lidem Německa. Odpovědnost obchodníkova nebo šoféra se s tím nedá srovnat - zřídí se "vyšetřovací komise". Ta pak vyšetřuje a vyšetřuje, "klade otázky" a "vyhodnocuje", nakonec stejně drží hubu a tiskne protokoly a sedí dál na..., pardon. Takový úředník má pykat? Vždyť on dělal jen to, co chtěli jeho nadřízení! Nebo chyboval pouze jeho podřízený...

Ti, kterých se aféra netýkala, se tváří potom chytře, oni teprve za nic nemůžou, svou zbabělou bezcharakternost nazvou demokracií a těm, kteří se bouřili, radí, aby vyčkali - nás posoudí dějiny!

Arturova matka upřímně za tyto rady a pohoštění poděkovala.

V těch letech v Československu Antonín Švehla sestavil již svou třetí vládu, ve které měli zastoupení občané německé národnosti. Prezidentem byl stále T.G. Masaryk. V Sovětském svazu se Stalin ujal úplného vedení státu. Ministr zahraničních věcí USA Frank B. Kellog prosadil svůj Kellogův pakt o tom, že podepsané státy se zříkají války jako prostředku k řešení mezistátních sporů. Podepsalo se 62 států včetně Německa a Kellog v roce 1930 za to obdržel Nobelovu cenu míru.

---

Kurt Tucholsky (1890 - 1935), německý žurnalista a spisovatel, byl vynikající autor krátkých próz, ve kterých satirickými výpady kritizoval tehdejší německé hospodářské, společenské a politické poměry.

© Petr Kersch, Děčín, červenec 2011