Šestnáctiletá na Seznamce prosí: Napište mi něco někdo, já se u počítače strašně nudím!

Divák čte v novinách nadšenou kritiku o zdařilém muzikálu, kroutí nad tím hlavou - ten kritik snad vůbec na onom představení nebyl, vždyť to byla nuda k uzoufání... Asi mu ten článek zaplatili předem...

Vzpomínáte na výjev z filmu Amadeus , jak císař Josef II. mezi vznešenými spoludiváky v polovině premiéry Cosi fan tutte decentně zívnul a vyvolal u přihlížejících snobů škodolibý úsměšek, adresovaný dirigujícímu Mozartovi: Veličenstvo se ráčilo nudit! K tomu paradox - Josef II. Mozartovi sám doporučil tuhle operu složit a dokonce prý k ní vybíral text.

Obávaný fenomén - nuda!

Existují lidé, kteří odvážně o sobě tvrdí, že nudu nikdy nepoznali, že vůbec nevědí, co nuda je. Pro tyto nezmary sedět hodinu v čekárně u zubaře znamená úspěšně dořešit sudoku s vysokým stupněm obtížnosti, sedět ve vězení v samovazbě znamená příležitost posilovat paže stovkou kliků denně a sedět na povinné návštěvě znamená účastnit se zábavného psychoterapeutickho podujatia.

Je vůbec možné - nenudit se nikdy?

Přisuňme si pojem nuda pod mikroskop. Co to je?

Přechodný duševní stav, při kterém postižený člověk pociťuje nezájem o různé aktivity, které v dřívější době pěstoval - praví psycholog.

Nuda je zvířecká útrapa (F. M. Dostojevskij).

Nuda nás zbavuje všeho, dokonce i odvahy vzít si život (Stendhal).

Napsat o nudě zábavný román je úkol z nejtěžších (G. Flaubert).

Natočit o nudě filmovou komedii si vytkl před lety jako cíl režisér Vladimír Morávek (Nuda v Brně). A jak to dopadlo?

"Jedna z nejlepších českých komedií posledních let," píše diskutující lena60. "Film jsem viděla poněkolikáté, opět jsem se bavila."

MariinXY s tím nesouhlasí: "Ubohost! Odpad! Nejtrapnější tuzemský filmový produkt, který jsem v poslední filmové tvorbě poznal..."

Z toho všeho pro mne vyplývá, že nudnost se dá měřit. A hle - Boredom Proneness Scale (Stupnice pro náchylnost k nudění) je už známa nejmíň od roku 1986!

Myslím, že nuda a nudní lidé a nudné situace existují dokonce globálně, to jest všude. Lars F.H. Svendsen, autor nedávno vydaného eseje Malá filosofie nudy, zjišťuje, že nuda je privilegium moderního člověka. Otázka zní, zda i staří národové trpěli někdy tímto záhadným stavem mysli.

Slovo "nuda" znají snad všechny slovanské jazyky. V ruském školním slovníku jsem našel vedle "skučnyj" synonymum "nudnyj". Poláci znají "umierać z nudów" a když sledují opravdu velmi nudné představení, bylo tam "nudy na pudy". Staročeské "nudja" byla blízko slovu "núzie", což tehdy znamenalo nouzi nebo tíseň.

V tomhle je skryto pro nás varování. Vypadá to, jako kdyby nouze a nuda byly sestřenice, jedna bývá na začátku a tu druhou táhne za sebou. Směšné jsou pak rady typu kudy z nudy: seskok padákem v tandemu s parašutistou, vyhlídkový let letadlem, zoorbing, paintball, motokáry, on-line hry, bulvární čtivo... Pestrá paleta "zážitků" z trhu zábavy nepomůže člověku, který se nalézá v nudné nouzi, kterému je bráněno věnovat se něčemu hodnotnému, něčemu, co má cenu pro zdravý a ušlechtilý život, něčemu, co prospěje natrvalo nejen jemu, ale i ostatním lidem.

© Petr Kersch, Děčín, červenec 2012