25.4.2024 | Svátek má Marek


FEJETON: O důvěře

25.5.2013

Co znamená to slovo - důvěra? Čím to je, že někdo získal moji důvěru snadno a rychle, jinému jsem začal důvěřovat až za delší, osvědčovací dobu a tomu třetímu - jak se po mnoha letech zdá - nebudu důvěřovat nikdy?

A platí takové rozdíly taky obráceným směrem? Proč mně Pepík důvěřuje a Lojza ne? Známe se stejnou dobu, chovám se k oběma stejně a jednám s nimi přece pořád poctivě...

Je očividné, že do slova dů-věra byla ukryta jakási víra. Postoupíme-li o krok dál, dostaneme se k antickému kořenu: verus znamená pravý, pravdivý, také poctivý, správný, slušný. Jestliže tedy máme k někomu důvěru, věříme, že je ve všech ohledech ten pravý, který mluví pravdu, jedná podle pravdy, je poctivý a slušný.

Abychom poznali, odkud se tato naše víra vzala, musíme napřed zjistit, kam důvěru zařadit.

Má určitě něco společného s lidskými city. Dosvědčují to výroky jako pociťovala k němu bezmeznou důvěru nebo podmínkou lásky, vážení snoubenci, je vzájemná důvěra nebo podvodník zneužil hanebně její důvěry.

Člověčí city nás vedou do psychologie. Ta nás poučuje, že problém důvěry souvisí s osobnostní charakteristikou. Máme-li důkazy o tom, že osoba z okruhu našich známých je nezištná, spolehlivá a dovede mlčet, když je potřeba, pak se jedná o osobu, která vzbudila naši důvěru, která si naši důvěru zaslouží, na kterou se můžeme s důvěrou obrátit a požádat ji o pomoc nebo naopak svou pomoc jí poskytnout.

Jak získat něčí důvěru? Není snadné získávat důvěru ve společnosti, o které je známo, že je nedůvěřivá. Požívat naprosté důvěry trvale může pouze člověk důvěryhodný. Důvěryhodnost získal svými činy, které působily svým účinkem na druhé tak, že se zbavili jistých důležitých pochybností. Taková důvěryhodnost je pravá, na rozdíl od důvěryhodnosti falešné, na jejíž lživou masku, sestrojenou z klamných slibů a rafinovaných projevů, nalítnou jen lehkomyslní důvěřivci.

Může se stát, že někdo vaši důvěru v něj kladenou zklame nebo dokonce zneužije. Prohlásíte, že tím dotyčný věrolomník vaší důvěrou otřásl, v horším případě že tu vloženou důvěru definitivně ztratil. Tyto fráze svědčí o tom, že veřejnost má sklon považovat důvěru za nějakou věc. - Říká se přece: věc důvěry. Pojímat důvěru jako věc je omyl, protože skutečná důvěra se nemůže měřit ani vyčíslit penězi. O takových kategoriích se praví, že jsou penězi k nezaplacení. Jestliže by se někomu zdálo, že to jde, zaplatit si důvěru určité velikosti, třeba XXL, pak se nejedná o důvěru, nýbrž o důvěřivost. V tom je veliký rozdíl.

Pro úplnost je zapotřebí varovat před termínem důvěra, používaném v oblasti právní. Výslovnost je u obou výrazů stejná, pravopis taky, ale jejich význam je rozdílný. Bylo by ošidné vzhlížet s upřímnou důvěrou na jednání parlamentu, kde se už popáté hlasuje o vyslovení důvěry vládě. K takovým jevům se musí přistupovat krajně nedůvěřivě; asi tak, jako kdybyste na chodníku našli pohozené lejstro, na kterém by v pravém rohu nahoře bylo velkými rudými písmeny napsáno: Přísně důvěrné!

© Petr Kersch, Děčín, květen 2013