4.12.2016 | Svátek má Barbora






FEJETON: O důležitých koncích

25.6.2014

Konec války ke mně přišel v roce 1945 z tunelu: Němečtí vojáci beze zbraní z něj vyšli s bílým hadrem přivázaným na klacku. Z druhého břehu Sázavy na nás ještě mířila německá děla, ale nad námi už létali američtí letci.

O konci demokracie hovořil můj bratranec Olda v roce 1949, když na něm chtěli, aby při nástupu na vojnu podepsal, že po vojně půjde pracovat do dolů. On to odmítl a za trest narukoval k černým baronům. Ve škole nám k tomu neřekli nic: jen sundali obrazy Masaryka a Beneše a kříž a pověsili tam Stalina, Gottwalda a umouněného člověka s nápisem: Já jsem horník, kdo je víc. Strýc nám s bratrancem dal své vyznamenání za odbojovou činnost na hraní a později si ho pověsil na WC.

Konec stalinské hrůzovlády v Rusku oznámil rozhlas, který několik dní v roce 1953 po smrti tyrana vysílal pouze smuteční písně. Lidé, kteří byli zavřeni v gulazích, se šťastně smáli a zůstalo jim to dodnes: kdykoliv uslyší smuteční pochody, rozjasní se jim tvář.

Konec školního roku mi přinášel svobodu: Konečně jsem si mohl do školních sešitů z druhé strany psát, co jsem chtěl.

Konec prázdnin voněl po marmeládách, které vařila babička, a na obloze ho signalizovaly divoké kachny připravené k odletu v trojuhelníkových formacích.

Eva Ch. vyfoukla z pusy velkou žvejkačkovou bublinu, propíchla ji prstem a prohlásila: to je konec naší lásky.

Konec Nylonového věku Josefa Škvoreckého mi splynul s koncem Pražského jara. Oznámili mi ho v roce 1968 v noci kamarádi telefonem a já jim nevěřil. Myslel jsem si, že si ze mě dělají legraci a že jsou namazaní. Teprve když jsem otevřel okno, uslyšel jsem letadla a tanky.

Blížící se konec vládnoucí nenormality mi ohlásil do Bonnu rovněž telefonem na počátku roku 1989 Pavel Tigrid z Paříže, když se mě optal, co bych tomu říkal, kdyby byl Václav Havel prezidentem.

Konec světa měl podle mayského kalendáře nastat na Silvestra roku 2012: měli jsme se srazit s planetou Nibiru nebo nás mělo sežehnout Slunce.

A konec iluzí o lepší budoucnosti mi nedávno připomněl Nejvyšší soud v Brně, když vydal rozsudek o tom, že uplácení ve Sněmovně není trestné: vztahuje se na ně imunita. Dle našich politiků jde o „běžné vyvažování vnitrostranických zájmů".

Blížící se konec všech konců mi připomněla hezká slečna, na kterou jsem se se zalíbením díval v tramvaji, když vyskočila a řekla mi: Sedněte si! a já to s chutí přijal, protože mě bolely nohy.

Život je jen konečný sled důležitých konců, které nám připomínají, že na samém konci je nejvyšší čas začít číst sám sebe pozpátku.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus



Diskuse


J. David
15:34
25.6.2014

A. Hrbek
10:29
25.6.2014

P. Khail
10:20
25.6.2014

M. Krátký
11:13
25.6.2014

počet příspěvků: 5, poslední 25.6.2014 03:34









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.