Majitelé psů se u nás dělí na ty, kteří se přiznávají k tomu, že s nimi jejich psi spí v posteli, a na ty, kteří to popírají. Společné ovšem mají to, že psi s nimi spí v posteli vždycky. A se všemi.

Jedno odpoledne se objevil na trávníku u naší ulice takový malý psík. Ležel bezvládně a horečně dýchal, jakoby v posledním tažení. Sousedka, která má sama asi tři psy a několik koček, to nevydržela, vzala psíčka do deky a odnesla domů. Druhý den jsem ji k večeru potkal a nemusel jsem se ptát - trochu žere a je na tom o hodně lépe - usmívala se ta dobrá žena. Měl jsem také radost. A sdělovali jsme to sousedům.

Když pomineme schopnost a chuť mnoha lidí konat dobro vůbec, stejně je zvláštní náš vztah k psům a naopak. Existují studie, které dokazují, že pes má v rodině často pozitivnější úlohu než kterýkoli z partnerů. Psi doprovázejí naše životy již po staletí, byť se o nich v jistých dobách nehovořilo a nepsalo.

Krásný příběh o psí oddanosti je příběh polský. V jednom polském městě, myslím, že v Krakově, rozhodli radní o tom, že postaví na náklady obce sochu Věrného psa. Důvodem k tomu byl příběh, který se skutečně stal. Majitel jistého psa dostal v autě infarkt, byl převezen do nemocnice, v níž zemřel. Jeho pes, který s ním v autě cestoval, seděl celé měsíce na místě, odkud pána odvezla sanitka. Čekal a nechápal. Lidé mu nosili jídlo, pití, ale pes se nehnul. Jen se občas napil.

Až místní činovnice psího spolku s ním navázala užší kontakt a nakonec se pes nechal přesvědčit a odešel se svou novou paní do nového domova. Jenže jednoho krásného rána, asi po roce, pes marně budil svou novou paní. Zesnula ve spánku, aniž se mohla se svým novým přítelem rozloučit. Při první příležitosti pes opustil nový domov a doběhl ke kolejím. Tam vzpřímen, čekal na vlak…

Tento příběh přesvědčil radní v onom městě, aby dali peníze na sochu onoho psa. Dodnes k ní jezdí stovky turistů. Staří, mladí, zejména pak zamilovaní si vytvořili rituál - přejedou prstem po jedné z kamenných psích tlapek, snad s pocitem, že trocha věrnosti přejde i na ně. Je tam v tom místě prý docela hluboký důlek. Nevím, tak jsem koupil.

V souvislosti s touto příhodou mě napadlo, jak by bylo krásné, kdyby všichni politici, nebo alespoň většina z nich, dávali přednost věrnosti - k zemi, ke kraji, k městu a k obci. I za cenu toho, že potlačí jiné touhy (po obohacení) a myšlenky osobní, stranické, ideologické, že v případě zájmu obce (státu) bude mít přednost to jejich lepší já a že budou ochotni odložit onu zátěž nenávisti, potměšilosti a jednostrannosti. Vím, že takoví politikové jsou a byli - snad mi všichni odpustí, že se mi v mysli v tu chvíli zrovna vybavil ten pes z Krakova. Asi proto, že se choval jako člověk…

Dlouho jsem nevěděl, že například hornický vozík, kterému jsme i my, ještě v dobách, kdy jsem fáral, říkali hunt, je tak nazýván díky psům. Německy pes se řekne der Hund. Název vozíku měl být vyjádřením toho, že doprovází havíře stejně věrně jako pes. Havíři měli konec konců vždy velký smysl pro poezii. A protože se kdysi věřilo, že pošlý pes přitahuje neštěstí a majetkové pohromy, vzniklo z toho známé úsloví být na huntě (zkrachovat) anebo se ničit (huntovat).

O tom, že psům vděčí za své jméno Kanárské ostrovy, se všeobecně většinou ví. Numidský král Jubo II. se při své výpravě na tyto ostrovy, setkal s velkým množstvím psů. A zase, latinsky se řekne pes - canis. Proto nazval ostrovy Canaria - Psí ostrovy.

A kdyby vám to o psech vůbec bylo ještě málo, tak si vzpomeňte na rčení "psí dny". Mohou to být také parné, horké dny, kdy i psi vyhledávají stín. A protože se latinsky pejsek řekne caniculus, vznikl z toho latinský název pro prázdniny - dies caniculares (psí dny). Dokonce i ruština, jak jistě víte ze školy, má kanikuly. I Rusové mají tedy prázdniny od psů.

Aby se to trochu zamotalo, měl bych připomenout, jak jsou na tom kanáři. Leckdo si myslí, že ptáci kanáři jsou z Kanárských ostrovů. Ano přátelé, je to pravda. Mohou za to Španělé. Ti rozváželi ptáčky právě z těchto ostrovů po Evropě a pojmenovávali je canario, což je španělsky něco jako pták z Kanárských ostrovů. Takže i kanáři vděčí za svůj název psům.

Neříkám, že psi řídí všechno. Ale když nějakého potkáte, podívejte se na něj pořádně. Ti psi toho vědí možná daleko víc, než si myslíme. Možná, že právě oni jsou nositeli těch čipů, jimiž nás sledují mimozemšťané. A jestli to chcete mít u nich jen trochu dobré, pomáhejte psům. Zaslouží si to, i kdyby nebylo těch čipů. Mají nás totiž neskonale rádi a jejich oddanost je skutečně psí.