29.3.2024 | Svátek má Taťána


FEJETON: Není Hrad v magické moci Žiži?

11.5.2015

Směsice silných pocitů, jaké pobývání na Pražském hradě vyvolává, může narušit duševní rovnováhu

Leckdo si už povšiml, že hlavy státu na Pražském hradě procházejí povážlivými proměnami. Třeba za to může téměř nadlidská vznešenost prostředí nebo vyhlídka z oken, která jim klade milionové město k nohám jako koberec, po němž se dá libovolně šlapat. Svůj význam jistě mají i pohnuté dějiny, jejichž dech prostupuje zdejší vzduch. Málokterému státu se už více než jedenáct století vládne z jednoho místa a současní prezidenti se tak mohou cítit nástupci bájných přemyslovských knížat.

Směsice silných pocitů, jaké pobývání na Pražském hradě vyvolává, může narušit duševní rovnováhu. Kolik jen panovníků se tu pomátlo! Z novověké historie stačí připomenout jediné dva Habsburky, kteří zde trvale žili, Rudolfa II. a Ferdinanda Dobrotivého. Také otec vlasti Karel IV., jakkoli se nám jeví rozumně, míval na evropských dvorech pověst náboženského blouznivce a jeho syn Václav IV. po mládí stráveném na Hradě propadl v podhradí těžkému alkoholismu.

Prezidenti nebývají ušetřeni

První z českých prezidentů byl před pustošivými silami zdejšího prostředí chráněn celoživotním racionalismem a skepsí, pokročilým věkem a v neposlední řadě také tím, že se raději zdržoval na zámku v Lánech. Ale už jeho nástupce se na Hradě dopustil několika vykolejených rozhodnutí. Emil Hácha tu ke konci svého působení přišel o rozum, zatímco dělnickým prezidentům zřejmě stačilo vyznávat šílenou ideologii. To, co příznivci Václava Havla pokládali za roztomilý svéráz, překračovalo podle jeho odpůrců často hranice zdravého rozumu. Dokonce i takový pragmatik jako Václav Klaus se obzvlášť ve druhém prezidentském období jevil i svým stoupencům jako blázen, přičemž se nákaza na rozdíl od Havlovy éry přenesla i na jeho poradce. A nyní Miloš Zeman s Ovčáčkem. Kdo ví, co se jim zase honí hlavami…

Skrývá se nebezpečí v geniu loci? Učený francouzský publicista Louis Charpentier razil před lety populární teorii o telurických proudech, které na určitých místech trvale vyzařují ze země a mocně působí na lidskou psychiku. Pravěcí šamani v takových lokalitách pořádali magické obřady a nechávali tam vztyčovat megality a dolmeny, aby tajemným silám usnadnili proudění k nebesům. Křesťané, zasaženi rovněž působivostí takových míst, tu budovali první kostely. K plynulému odvádění telurických proudů měly údajně sloužit i věže katedrál.

Prapražané to tušili

Neřine se cosi obluzujícího i z hradčanské půdy? V historii, či spíše prehistorii nalezneme stopy, které by Charpentierově teorii mohly odpovídat. Pražská kotlina byla odedávna poměrně hustě osídlena vzhledem k obchodním stezkám využívajícím významné brody přes Vltavu. Lidé se usazovali také v okolí hradčanského návrší, zejména v oblasti dnešního Bubenče a Malé Strany, ale na prostranství, které dnes zaujímá Pražský hrad, jsou archeologické doklady jejich přítomnosti vzácné, jako by je cosi odrazovalo.

Scházeli se tu zřejmě jen příležitostně při tajuplných rituálech u skály jménem Žiži, jež mohla mít podobu dolmenu. Podle některých hypotéz bylo toto prastaré obětiště v posledních stoletích před příchodem Slovanů využíváno mithraistickými kulty při obětování kosmického býka. Cítili zde Prapražané záhadné působení telurických proudů?

Je příznačné, že jako první stavbu poblíž Žiži postavil kníže Bořivoj po roce 885 kostelík zasvěcený Panně Marii, mocné ochránkyni před ďábelskými úklady. Protiváhou pohanské magie se později stala vznosná katedrála a za pozornost stojí i skutečnost, že Jože Plečnik, citlivý znalec sakrálního umění, nechal nad předpokládaným místem dávného obětiště vztyčit žulový obelisk podobný menhiru.

Žádná věda zatím telurické proudění exaktně neprokázala, nicméně o tom, že na určitých místech přepadají člověka divné myšlenky, víme ze zkušenosti. Nelze změřit, do jaké míry Žiži zasahuje prostřednictvím hlavy státu do české politiky, avšak působení jakýchsi nezbadatelných sil lze v pozadí prezidentových slov i činů vytušit. Přízemnější duchové to přičítají jeho životnímu stylu, potažmo vlivu návykových látek, nezapomínejme však, že se dávné Žiži nalézá přímo pod okny hradní kanceláře.

Autor je spisovatel a novinář

LN, 7.5.2015