22.4.2018 | Svátek má Evženie


FEJETON: (Ne)snesitelná lehkost bytí se Severní Koreou

22.12.2017

Ačkoli – anebo právě proto, že je napětí na Korejském poloostrově poměrně vážné téma, stálo by za to je odlehčit. Dostává se mu totiž daleko, daleko více pozornosti, než je zdravo. Nechám proto stranou zákulisní zápolení mezi (super)velmocemi, jež si přes KLDR posílají vzkazy či rozdmýcháváním zdejších tenzí odvádějí pozornost od řádově důležitějších věcí. Dejme tomu od vlastní vojensko-ekonomické expanze ve východní a jihovýchodní Asii.

A čím že bych tedy chtěl tematiku „proxynapětí“ odlehčit? Úsměvnou životní zkušeností. Onehdy jsem, krátce poté, co se rozjela nová vlna strašení severokorejskými raketami, zasedl ve své oblíbené kavárně, kde nad (ne)bezpečností Dálného východu mudrovala její majitelka. Úspěšná kavárnice se totiž chystala jet na dovolenou do Thajska, leč ošklivě znějící zprávy o severokorejském vyhrožování atomovými hlavicemi ji polekaly. Není divu, hekatomba je přece (nevadí, že tak postopadesáté) na spadnutí. Jenže milá paní se dosud o takhle vzdálené kraje pranic nezajímala, pročež si pořád nemohla ujasnit, zda zamluvený zájezd odřeknout, nebo ne. Jenže ono není rozumné ignorovat asi tak dvoutisící vážné varování politických propagandistů.

Nakonec dilema mezi vlastním hmotářstvím a strachem o život vyřešila s geniální rázností. Snad i McArthur, který v Koreji prosazoval nasazení zbraní hromadného ničení (třebaže již Sověti disponovali stejnými prostředky), by nejspíše mohl závidět. Dotyčná živnostnice totiž odhodlaně uchopila školní trojúhelník a atlas světa, nalistovala příslušnou mapu a jala se měřit, jak daleko by byla její pláž od případných jaderných hřibů…

Teď si však uvědomuji, že jsem nesplnil, co jsem (si) slíbil. Jedna věc, která si jisté znevážení - a na druhou stranu chladnou analýzu - zasluhuje, snad trochu znevážena byla. Ovšem za cenu upozornění na to, co fakt legrace není. Ani pomístně, ani globálně. Samostatně nemyslící, nevzdělaný člověk zpracovaný propagandou žije, má se dobře a takto „dobře vychovaný“ může být dokonce (dejme tomu při volební kampani) prezentován jakožto opora společnosti. „Chvíli vás miluje, chvíli kamenuje. Jak se mu poručí,“ dodal by nejspíše Rudolf Hrušínský ve Třech veteránech.

Inu, všeho do času, zazvoní zvonec a pohádce bude konec.

Publikoval web Literárních novin



Diskuse


A. Alda
11:39
22.12.2017

J. Lancik
20:24
22.12.2017

V. Kolman
10:12
22.12.2017

A. Pakosta
10:55
22.12.2017

S. Rehulka
9:42
22.12.2017

J. Farda
14:35
22.12.2017

S. Rehulka
2:28
23.12.2017

J. Jelínek
8:10
22.12.2017

J. Mrázek
6:10
22.12.2017

J. Kovaříček
4:25
22.12.2017

počet příspěvků: 10, poslední 23.12.2017 02:28









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.