Poslanecká sněmovna odhlasovala, že mají být zdaněny náhrady za ukradený církevní majetek. Hm. Nejsem tedy právník ani ekonom, ale připadá mi to krajně ohavné. Pokud je mi známo, uzavřel stát s každou z církevních denominací smlouvu na to, co bude vracet. Tyto smlouvy, nemýlím-li se, zkoumal Ústavní soud a neshledal na nich nic, co by odporovalo právu. A to teď, prosím, bude stát chodit za jednou každou církví, aby od smlouvy odstoupila? Nebo po schválení nového zákona smlouvy jaksi samy od sebe přestanou platit? Nepřipadá mi to pravděpodobné…

Samozřejmě mi neuniklo, co se opakuje stále dokola: že jde o naplnění jiné smlouvy – té o tom, že komunisté podpoří vládu jen tehdy, bude-li schváleno zdanění náhrad církvím. A že Ústavní soud tu novelu zákona stejně nejspíš zruší. Moc mě to tedy neuklidňuje. Lidé, které jsme pověřili, aby nesli odpovědnost za právní stát, usoudí, že nejlepší bude, když si to ohlídá Ústavní soud, oni jsou z obliga. To by ovšem znamenalo, že je k jejich jednání vede pustopustá touha po moci a vládě. Hm.

Přes všechna silná slova, která ve středu zněla v Poslanecké sněmovně, si nemyslím, že by komunisté byli tak hloupí, aby si mysleli, že nově přijatý zákon odpovídá normám právního státu. Dokonce je podezřívám, že taky trochu spoléhají na Ústavní soud. A že jim vlastně nejde o těch několik miliard, které by církve od státu nedostaly – či přesněji řečeno které by musely státu vrátit. Je přece zcela zřejmé, že nejde o peníze, které by měly zachránily státní rozpočet. (Jak pravil jeden moudrý kněz: „No dobrá, tak postavěj sedmnáct kilometrů dálnic…“)

Před očima se mi vybavuje idiotský billboard, na němž se evidentně chamtivá a evidentně kněžská ruka sápe po měšci. Na ateistickou českou společnost to mělo platit: církev (katolická), měli bychom všichni vědět, je přece chamtivá a je potřeba jí přistřihnout křidýlka. A ty ostatní se už s katolickou svezou, stejně všechny hlásají jakéhosi Boha, kdežto my víme, že tvůrcem a vykonavatelem všeho je Člověk.

Nějak se valné části společnosti nevejde do zorného úhlu, co vlastně ty „chamtivé“ církve dělají. Církevní školy, nemocnice, pečovatelské domy pro staré lidi a jiné sociální instituce se těší té nejlepší pověsti. Možná bychom si měli uvědomit, že lidé, kteří v těch institucích pracují, musí taky něco jíst, někde bydlet, do něčeho se oblékat. Ateistická společnost nad tím může mávnout rukou: tak si mají církve pořídit lepší reklamu. A ti lidé jsou přece motivováni snahou konat dobro, tak se uskrovní. A vůbec, co je to za úvahu? Ústavní soud to přece všechno zase zvrátí.

Problém tedy není jen v zákonodárcích, kteří chtějí vyhovět komunistům (a ti to přece mají v programu), ale i v nás samotných – tedy v mnoha z nás samotných. Obávám se, že tenhle deficit, tohle hledání zástupného „nepřítele“ za nás Ústavní soud nevyřeší, protože to neumí ani nemůže udělat.

LN, 25.1.2019