9.12.2016 | Svátek má Vratislav






FEJETON: Na hranici

12.5.2014

Město Těšín je, jak plyne z jeho názvu, určeno k potěšení. Je to sice od Prahy lán cesty, ale dnes, kdy existují některé tak pohodlné a příjemné vlaky, ta vzdálenost nic neznamená: za čtyři hodiny, co trvá cesta, lze v poklidu něco přečíst, nebo dokonce pracovat. Anebo jen lelkovat, pokukovat z okna a pospávat.

Těšíny jsou vlastně dva – Český Těšín a Cieszyn – a mezi nimi probíhá státní hranice. Tu lze vidět na vlastní oči, zvlášť když je tma: je to tenká neonová linka uprostřed mostu přes řeku Olši (nebo Olzu, když jdete z polské strany). Na české straně jsou názvy ulic dvojjazyčné – na polské zatím ne, ale doufám, že toto opomenutí cieszynská radnice brzy napraví. Zatím jsem v Těšíně (a Cieszyně) našla jen jednu vadu na kráse: taxík vás vezme jen k hranici, na druhé straně nesmí svou živnost provozovat. A občas člověk taxíka potřebuje, zvlášť když (jako my) bydlí daleko na polské straně a míří tam v noci, když je zima a prší. Vůbec to omezení nechápu – za dávných časů přece města na obou stranách hranice spojovala tramvaj, a taky to šlo!

Letos tam už po šestnácté pořádali filmový festival Kino na hranici, takže město – či vlastně obě města – zaplavil přiměřený dav filmových fanoušků a posílil atmosféru, kterou miluji. Podle jazyka by člověk nemusel správně poznat, zda je na české, nebo na polské straně, kolem něj znějí oba jazyky, zvlášť když skončí některý film a ulicemi táhnou skupiny lidí (většinou mladých). Festivalová atmosféra je vždycky příjemná, stejné festivaly navštěvují podobní lidé, a festival je tak příležitostí nejen vidět filmy, ale také staré či novější přátele.

Nadchl mě film, který se jmenuje Hodina dějepisu, i když jsem, přiznávám, kus prospala. Ne z nudy, ale z únavy. Večery bývají dlouhé. Tematicky se do města (a hlavně do mé nálady) náramně hodil.

Pojednával totiž také o dělící-nedělící hranici, tentokrát mezi Slovenskem a Maďarskem. Ne o hranici vyznačené tenkým neonem, ale o hranici v mysli lidí: o tom, jak se ve slovenských a maďarských školách učí o Trianonské smlouvě, která po první světové válce a po rozpadu někdejšího mocnářství podstatně zredukovala dřívější Uhry. Vyučuje se různě a záleží samozřejmě hlavně na učiteli. Ti lepší, pokud mohu soudit, především otevírají prostor pro diskusi studentů, ale je jasné, že aby tak mohli činit, musejí je napřed seznámit s historickými fakty. A jako s mnohými jinými, i s Trianonem se to má tak, že se na něj lidé dívají různě. Učit se diskusi, učit se pochopit a tolerovat názory druhých je snad to nejdůležitější, abychom se na jednom světě vzájemně nepožrali.

Vždycky se v Těšíně raduji, že doba po studené válce, na kterou kdekdo s oblibou nadává, přinesla řadu nezpochybnitelných výdobytků, jako je tahle otevřená hranice. A děsí mě, co se děje u skorosousedů na Ukrajině, kde se různé hranice zase uzavírají; děsí mě i lidé, kteří tomu přejí. Doba je pochmurná, ve vzduchu visí nepěkné věci. Musím si zase brzy zajet do Těšína, načerpat tam nějaký optimismus.

LN, 9.5.2014



Baví vás vaření?
Baví vás vaření?

Inspirujte se recepty na eMimino.cz

Diskuse


J. Kraus
10:59
12.5.2014

R. Szewczyk
hm
1:13
12.5.2014

P. Sulc
2:11
12.5.2014

počet příspěvků: 3, poslední 12.5.2014 10:59









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.