29.3.2024 | Svátek má Taťána


FEJETON: Mozart a gravitace

18.2.2016

Dvě zprávy z minulého týdne mě přiměly k tomu, že jsem zamžikal. V Českém muzeu hudby objevili společný rukopis Mozarta a Salieriho a v Americe stvrdili zachycení gravitačních vln, předpovězených Einsteinem. Obě novinky obecný rozruch nevyvolaly. Objev rukopisu prokmitl a České muzeum hudby ho ani nemá na své webové stránce jako zprávu. Pokud jde o gravitační vlny, ty už nikoho nebaví, tím spíš, že první zprávu o gravitačních vlnách zachycených v laboratorním zařízení zveřejnili experimentátoři už loni v září.

Praktický důsledek novinky nemají žádný, z té druhé se možná něco vyklube za sto či více let. Gravitační vlny se vyskytují jako rekvizita v science fiction, zvláště pak jako prostředek komunikace na mezihvězdné vzdálenosti. Myslelo se, že gravitační vlna není omezena hranicí rychlosti světla ve vakuu. Což je očividný nesmysl, jak mi dochází, když po sobě čtu předchozí větu, protože vlna bez časového průběhu není žádná vlna. Gravitační vlny zkoumají v observatoři LIGO. Mají tam dva čtyřkilometrové, na sebe kolmé tunely a honí jimi tam a zpátky světelný, laserem emitovaný paprsek rozdělený na dvě větve. Světlo se na konci tunelu odrazí od zrcadla a vrátí se na detektor. Tam se porovnává hodnota z jednoho i druhého tunelu. Gravitační vlna tunely deformuje a dochází k posunu v řádu deset metrů na mínus osmnáct. To je osmnáct nul. Strašná to nuda a je to obecně zajímavé hlavně proto, že to předpověděl už Albert Einstein, více méně před sto lety. Einstein, to je ten vlasatý s vyplazeným jazykem, dodávám proto, že bez lidského, pokud možno provokativního obsahu, má informace nulovou šanci k vyvolání pozornosti.

Zato ten společný rukopis Mozarta a Salieriho je lidským obsahem nasáklý. Když čtete o společném rukopisu Mozarta a Salieriho, máte pocit, že je to cosi absurdního, jako kdyby Tom a Jerry spolu napsali operu. Máme před očima Formanova Amadea. Ano, v závěru Salieri zapisuje hudbu podle Mozartova diktátu, jde tedy o společný rukopis. Forman čerpal látku pro svůj film z divadelní hry Amadeus. Tu napsal anglický dramatik Peter Schaffer a před ním Salieriho pomluvil Alexander Sergejevič Puškin ve hře Mozart a Salieri. Takže to nebyli a nejsou žádní troškaři, kteří vybudovali obraz antagonismu dvou osobností převratové doby.

Lidský, neřkuli dramatický nátěr zpravodajství je obvykle poznamenán falší. Skutečnost je příliš suchá, než aby se na ní plíseň senzace trvale uchytila. Takže si přečteme s potěšením titulek Čtvrtek navždy změnil náš pohled na vesmír, avšak v reálu čtvrtek náš pohled nezměnil, protože žádný pohled na vesmír nemáme. Pokud jde o společný rukopis Mozarta a Salieriho, to zřejmě v muzeu v depozitáři otevřeli nějakou zaprášenou škatuli a vytáhli rukopis a někdo usoudil, že by to mohl být společný rukopis dvou veličin. Což může být zárodek dalšího bádání a případně dalších vědeckých sporů.

Jsem rád, že to byly jen dvě jiskřičky zpravodajství. Mohu si je uchovat v dlaních a sněním si je udržovat při životě.

LN, 15.2.2016