27.7.2017 | Svátek má Věroslav


FEJETON: Mardi Gras je za dveřmi

3.3.2017

Už zase Mardi Gras Parade 2017 v Sydney ťuká na dveře. Už se zase sjela mládež a vyznavači Gay and Lesbian z celého světa, aby se těšili, radovali, sportovali, užívali si párty na Bondi Beach, Victoria Park a po celé Sydney a exibovali, jásali a nakonec celou oslavu zakončilii ve velkolepém průvodu po celé Oxford Street v srdci města.

Kdo ten průvod neviděl, kdo tu atmosféru neprožil, neví, o čem mluvím. Já, která jsem tam vloni čekala tři hodiny na průvod, než jsem se po centimetrech zaklínila u mantinelů, já, která jsem neměla ponětí, nač čekám, jsem se rozplakala dojetím, když se blížil řev motorek, pestrobarevný rej mašin s jásajícími jezdci. Všechno všude řvalo pestrými kostýmy, ječelo vzrušením jako v kotli a do toho jásotu ještě klaksony a hudba ze všech stran. Lidi kolem vyřvávali, ruce nad hlavou, prostě stonásobná radost zavalila ulice, město, celé Sydney. Nemohli jste zůstat vně, ta mocná vlna vás vtáhla do svého středu a vy jste se v ní motali a točili. Tak mocný pocit radosti člověk zažije v životě málokdy. Necítíte, že stojíte na jedné noze, namačkaná jak sardinka na miniaturním prostoru, necítíte tělo, jen vaše oči zírají na všechnu tu barevnost, uši jsou zahlceny hudbou, jásotem a křikem a vaše duše podmaněná tím vším kolem hltá plnými doušky tu atmosféru festivalu.

Parade-Ad-01

Když průvod skončil, mantinely byly už postaveny tak, aby lidé pokojně odcházeli určitými koridory a neblokovali dopravu. Přemýšlela jsem, v čem tkví radost této slavnosti, tohoto festivalu. Jistě velkou zásluhu na tom má slunce, vyhřáté ulice, vlídné počasí města. Ale jen v tom to není. Je to v lidech. Je to v jejich způsobu života. Podmínkou je jistě: dát lidem práci, dobře jim za ni zaplatit a nechat je svobodně dýchat. Kdyby to nebylo tak daleko, sedla bych na letadlo třeba se stanem a rozletěla se nadýchat té jedinečné neopakovatelné atmosféry, uložit si ji jako lék do srdce a třeba přespat ve stanu v parku u Central Station.

Parade-Ad-02

Byla jsem v Sydney půl roku a za celou tu dobu jsem se tam nesetkala s nevraživostí nebo neochotou. Zní to až neuvěřitelně. Když tam procházíte ulicemi, každý se na vás usmívá, ochotně vám ustoupí z cesty, pomůže, aniž ho o to požádáte, a když předbíháte ve frontě u Ferry, každý vás ochotně pustí, ustoupí, abyste se mohli prodrat dál. Takže se v duchu zastydíte a nikam se nehrnete. Opakuji, ta slušnost a spokojenost je v lidech. A toto vše, ta mentalita lidí se odráží ve způsobu života a nakonec i v tanečním skvělém průvodu.

Parade-Ad-03

A tady u nás doma se člověk zamýšlí, čím to je, že lidem chybí radost. U nás se lidem nikdy nežilo tak dobře jako v dnešní době. Žijeme po dlouhém období válek v míru, nemusíme stát fronty na základní potraviny a běžné spotřebiče, můžeme svobodně cestovat bez výjezdních doložek a směšného přídělu valut, nejsme nuceni odebírat předepsaný tisk, podstupovat politická školení, obchody jsou plné zboží, na příděl auta se roky nečeká, a přesto jsou u nás lidé stále nespokojeni. Není v nich radost. Nedovedou spontánně jásat a radovat se třeba z průvodu městem. Nedovedou být k sobě dokonce ani slušní. Někde je zakopaný pes, jak se říká.



Diskuse


J. Novak
19:49
4.3.2017

Z. Lapil
14:50
3.3.2017

M. Krátký
11:56
3.3.2017

B. Rameš
10:39
3.3.2017

S. Netzer
10:41
3.3.2017

M. Urbanová
8:50
3.3.2017

S. Netzer
10:12
3.3.2017

J. Karlík
8:40
3.3.2017

J. Vavruška 637
7:06
3.3.2017

počet příspěvků: 9, poslední 4.3.2017 07:49









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.