Co, mám rád! Já je doslova miluji! Tedy pokud mi to dovolí ony a pokud mně to dovolí mé tělo - ale někdy je s nimi neuvěřitelná sranda. Občas, pokud to jsou političky, je s nimi sranda, až trnou zuby. Oni chlapi politici jsou většinou takoví jednoúčeloví. Umí fanaticky přesvědčit davy a dokáží lhát celému světu a mnozí jsou pitomí jako troky a umí jen dobře žvani t- podobnost s jedním momentálním známým zahraničním presidentem je naprosto náhodná -, ale nemají tu jiskru v oku.

Všimněte si, až uvidíte mluvit některou z těch aktivistek, jak jí plane zrak. Jak z ní přímo sálá přesvědčení, že to jejich přesvědčení je to jediné správné. Zatímco chlapi jsou takoví pořád stejní a nemá to žádnou šťávu, ženy líbají stopy svých idolů, na koncertech vrhají kalhotky na pódium a některé, jako ona přítelkyně hrdiny ve filmu Obsluhoval jsem anglického krále, fyzicky souloží se skutečným mužem, zatímco duševně s Hitlerem na podobizně na stěně. Ženy jsou prostě ženy.

Když tak poslouchám některé výroky, hlavně těch „aktivistických“ političek a „veřejných činitelek“, nestačím se divit. Třeba taková Joan Baez, je to bezvadná zpěvačka, možná i hodná holka, jak říkal Milouš Jakešů, ale ty její politické kydy jsou pro toho, kdo zažil reálný socialismus, k nepřežití. I když si jí vážím, že podporovala za totáče Václava Havla. Ovšem proč jen Západ? U nás doma a v okolí máme také pěkné květy. Nezapomenutelnou Kateřinu JauJau a její biomasu těžko někdo hned předčí. Snad výroky paní Karolíny Peak, ty jsou taky výživné. Třeba při jejím vyjádření pro tisk, že si s údivem všimla, že při nástupu čestné stráže, když šla jako nová ministryně na ministerstvo obrany, byly v čestné stráži také ženy. A její podivení, že na chodbě vidí Masarykovu bustu, bylo zřejmě nelíčené. Mě osobně těší, že ví, kdo to byl Masaryk. A vše dovršilo její líčení, jak ji „Péťa“ Nečas dle jejího vyjádření údajně “Nosil různé příručky, jak se mám k pozici ministryně postavit, učil mě znát frčky, popisoval, jak jsou i jinde ministryně...“ No, asi se to naučila blbě, když ji obratem vyhodil. Ovšem jen skutečná slepice může vykládat veřejně takovéhle věci.

S Monikou MacDonagh-Pajerovou moc srandy není, před pár dny vypadala na ČT24 přes svůj titul PhDr. spíš jako kombinace domovnice a nezvladatelné hysterky, když dštila oheň a síru na Klause a Zemana. Ovšem to nebyla žádná sranda, to spíš bylo naivní a blbé. Takové vystoupení svazačky z padesátých let, i s tím slovníkem. Dnes ovšem údajně na straně USA. Monika požadovala hlavy Klause a Zemana, zatímco taková soudružka Brožová-Polednová chtěla hlavy Slánského a jeho zločinné bandy. Výrazy a fanatismus stejný. Pardon, ta Brožová-Polednová byla ve výrazech umírněnější.

Ale pryč od tvrdé politiky. Mně se snad nejvíc ze všech blběnek líbila ona slovenská zelená politička, mluvčí slovenských Greenpeace Ľubica Trubíniová. To když diskuzi o potřebě či nepotřebě elektrické energie okomentovala tuto otázku následovně: „Elektřinu ke svému životu nepotřebuji. Na televizi se klidně budu dívat při svíčkách.“

Ovšem to je všechno celkem slabá šťáva. Jak vyplynulo z posledních zpráv z matičky Moskvy, tam jsou jiné kabrňačky.

To popsal pan Bartoň ve svém článku „Daňová problematika Putinova spermatu“ (LN, 22.11.2014), ale vyskytovalo se to i předtím na různých webech. Informace o návrhu tohoto zákona je tak neuvěřitelná a pitomá, že by to mohla být skutečná pravda. Jak říkal ten pán: “To nejsou žádná ověřená fakta. To se skutečně stalo.“

Ale berte to, milí čtenáři, jen jako nezávazné zamyšlení. Byla-li k kdysi Amerika zemí neomezených možností, dnes je spíše státem spoutaným totalitní ideologií „politické korektnosti“. Ovšem naopak dnešní Rusko se stalo zemí, kde neuvěřitelné je skutkem. Včera se přiznal Putin v televizi, že on to rozhodl, že Rusko zabere Krym, jen tak, „mýr nix dýr nix“, a hned dodal, že ovšem není žádný samovládce.

Jak to říkal ten hlavní boss ve filmu Někdo to rád horké?
„Před deseti lety jsem se zvolil vašim předsedou. A mohu vám říci - volili jste dobře!“

Když dobře, tak dobře. To každý rád potvrdí. Podle oné zprávy pana Bartoně prý v Rusku existuje jistá poslankyně Dumy, doktorka práv, Jelena Mihulina. Předsedkyně Výboru pro rodinu, ženy a děti. Je mimo jiné hlavní autorkou zákona zakazujícího propagaci všeho homosexuálního. Také předložila v Dumě zákon, podle kterého by bylo zakázáno mladým ženám studovat, pokud neporodí alespoň jedno dítě.

Genialita takového zákona je jasná. Chceš studovat? Nejdřív porodíš budoucího plátce daní. A je po problému, co v budoucnu s důchody. Problémečkem je, že přijímačky se mohou dělat dosti dlouho před zahájením studia. Takže dotyčná může být těhotná, do zahájení prvního semestru může i porodit, ale není to na ní u zkoušek vidět. „Hу, что tеперь?“ zní otázka. No jistěže by to nějaká bumážka spravila, ale co když bude fofr? Aby to nedopadalo tak, jako když ta mladá dáma nastoupila do plné tramvaje, rozhlédla se a pravila: „Mohl by mne někdo pustit sednout? Jsem totiž těhotná.“ A babka sedící naproti povídá: “Ňák se mi to nezdá. Nic nevidím! Jak dlouho že jsi těhotná?“ „Asi deset minut prosím...,“ zapýřila se mladice. Kdyby byla baba uznalá a vzpomněla si na svoje mladá léta, tak by ji určitě sednout pustila, že?!

Ovšem není všem dnům konec. Dotyčná Jelena, která miluje Rusko a hlavně Velikého cara Putina tak, jako některé naše mladé aktivistky památku svatého V.H. a Jeho Jasnost K.S., prý následně navrhla další zákon. A protože Rusko je Rusko, to nejsou naše malé poměry, šla na to od podlahy. Tedy od pramene.

Navrhla údajně, že by každé potenciální prvorodičce (předpokládám, že nejlépe panně) bylo ze zákona poštou rozesláno Putinovi sperma.A tak by se zrodila nová generace, která bude „oddána vlasti a osobně presidentovi Ruské federace“. Omlouvám se čtenářům, vypadá to jako hovadina, ale prý je to pravda.Jak píší nejen na netu, ale i seriozní noviny tu- i cizozemské.

Zamysleme se nad tím problémem. Není jasné, zda by dotyčná prvorodička byla povinna Putinovo sperma použít, anebo by je mohla odmítnout. Třeba proto, že má nevhodnou krevní skupinu. Také není v návrhu vyřešeno, jaké úřady by zajistily, aby dotyčné, poctěné dodávkou carova spermatu, skutečně toto použily. Aby nelhaly a nešukaly potajmu nějakým Ivanem anebo dokonce s cizincem. Doufám, že poslankyně Jelena nenavrhuje vytvoření nějakého systému, jako byl německý Lebensborn, česky Pramen života. Spíše bych ten nápad nazval jakousi moderní obdobou „práva první noci“. To kdysi zajišťovalo, že si vládce nejen užije, ale že se jeho geny ještě rozmnoží.

Popřemýšlejme nad tím dále. Jistě každý chápe - a myslím, že to Duma také pochopí -, že to Putin osobně nezvládne. Dneska má Ruská federace 147 milionů obyvatel, to nemůže nikdo stačit. Ve starém Egyptě musel původně faraón, aby dokázal, že je ještě schopný vlády, za jeden den „odpanit“ tuším třicet dívek. Ale to bylo jednou za rok! To nemůže nikdo od Putina chtít dělat pořád! Při takovém množství! Může chytat tygry do lasa, létat s orly i jinou havětí, přeprat medvěda a na Sibiři jezdit na koni svlečený do půl těla, ze dna moře vyzvedávat amfory, ale co je moc, to je moc.

Další text, prosím, ať čtou jen osoby starší 18 let! 

Takže pokračujeme v teoretickém uvažování. Řekněme, že zasílat ty spermie by bylo řešením. Postup odebírání je znám. U nás se to dělalo tak, že dotyčnému dali do ruky šampusku a zavřeli jej do takové místnůstky, na stole tam byly hanbaté obrázky, a on se musel činit. Sám. Pomoc nebyla povolena

Jenže aby Putina někam zavřeli a on tam osamocen onanoval, to je cara nedůstojné. Takový car má na všechno svoje lidi, že. Taky by ho těžko vzrušily nějaké ohmatané a olepené obrázky. Dneska je na netu všechno, živé a v barvách. A některé ty obrázky už ani nejsou pornografie jako spíš praktické ukázky z gynekologie.

Jistě by se to dělalo odborně a za lékařského dozoru. Práci by vykonávala sličná manipulantka, jen lehce oblečená. Jistěže ne úplně nahá, to chlapy moc nerajcuje. Pár nedopnutých knoflíků a miniaturní kalhotky jsou daleko účinnější - tedy co se týče dopadu na dotyčného dárce spermatu. Na internetu běhá filmek, jak to dělají snad v Číně. Tam ve velkém sále na zádech leží mnoho pánů a u nich stojí mnoho manipulantek, u každého jedna, dámy provádějí odběr, pak je tam další technický personál, který vytěžený materiál odnáší, atd... No, najděte si to sami. Ale car je car, takže žádná hromadná akce!

Předpokládám, že vzhledem k věku dárce by nemohl být účinný odběr prováděn víckrát než třikrát týdně. Jinak by bylo brzo po dárci a možná by, k nelibosti paní poslankyně, po nuceném pravidelném odběru semene, byť sebekrásnějšími manipulátorkami, našel dotyčný zalíbení spíš v chlapcích.

Pak ovšem nastává další problém. Jak uspokojit všechny budoucí prvorodičky. Jak je známo, jedna dávka spermatu bývá až příliš hojná na počet spermií a při dobrém hospodaření by to stačila pro více příjemkyň. Bylo by tedy nutno vytvořit nějaké lékařské vědecké „Centrum na dělení vládcova spermatu“.

To by se jistě dalo zvládnout. Pak by ovšem vznikla otázka dopravy. Tyhle mršky spermijácký moc dlouho živý nevydrží. Asi by bylo nutno založit nějakou zásilkovou službu něco jako GLS anebo FedEx‎. To by šlo také vyřešit.

Ovšem dostáváme se k nejchoulostivější části realizace. Jak dnes ví každá dáma a někteří pánové (ač ti by to raději nevěděli), musí se najít den „D“, hodina „H“, bazální teplota „T“ a pak je možné akci spustit. S drahocenným materiálem nelze hazardovat.

Jistě by si ruští odborníci poradili. Jednou při posezení v přátelském kolektivu, lehce ovíněném, vyprávěla dáma, jak na to. Ona ty hodiny a teploty sledovala, neb se nějak nedařilo a nedařilo. S manželem vypracovali plán. Protože on pracoval na dlouhé směny, ale když bylo potřeba, mohl si odskočit, sledoval dáma potřebné údaje doma. Když bylo vše, jak má být, zavolala mobilem manžela. Ten předal službu kamarádovi, vletěl do auta a jel jak po závod domů. Zde již byla ženuška připravená, oblečená, jak říkala Marilyn Monroe, do Channelu č. 5, manžel vběhl do domu a, jak pravila něžná dáma, někdy tak, jak byl, na to vlít jak vítr na Roubalův statek (to se tak říká).

A co předehra a dohra? ptaly se naslouchající dámy. „No, předehra byla to, že jsem rozestlala a udělala se, co to šlo, abych byla za půvabnou. No a dohra? On mazal do práce! Ale mně poradil můj gynekolog, abych pomohla těm malinkejm spermiím při cestě tak, že jsem si v koutě gauče udělala takový zařízení. Upravila polštáře, postavila jsem se hlavou dolů, nohy nahoře opřené o stěnu a čekala, že fyzika pomůže.“ A pomohla, mají dvě holky.

Když manžel odjížděl, sledovala jej dlouze oknem, s hlavou dole a nohama nahoře, a snila, co bude, až se to povede. Dívka má při tom být pozitivně naladěna, říkají odborníci.

Tak já si přestavuji, jak ruské dívky sledují putinovského inseminátora, jak odjíždí po vykonané práci. Jistěže vykonané „vědecky“! Žádné prasečinky! Jen aby to pak nedopadlo jako v té historce s tím inseminátorem. Jak si to spokojená kráva po akci chvíli užívala, pak se zamyslela a vyrazila na inseminátorem.
„Co je?“ chtěl vědět inseminátor, když ho ta kráva doběhla.
„Ještě pusu...“

Tak nevím, jestli to všechno ta Jelena Mihulina a ruská Duma vezmou před schválením zákona do úvahy.

Domyslete to celé ovšem do konce. Veliké Rusko dělá veliké činy. I velice uctívá své hrdiny. Tak bych navrhoval, aby - když už není moderní balzamovat celé mrtvoly - byl předem udělán věrný odlitek údu „Muže rozsévače“, otce národa, a ten vztyčen na Rudém náměstí naproti Chrámu Vasila Blaženého s nápisem „Otci národa - blažené ruské ženy“.

No, ona je to asi pitomost, ale u ženských člověk nikdy neví.