29.3.2024 | Svátek má Taťána


FEJETON: Lipovým ulicím již odzvonilo

4.7.2013

Já vím, poněkud dlouhé vyprávění o názvech ulic. Včera mi poslal jeden kolega následující zprávu:

Téměř čtvrt století po pádu komunistického režimu chtějí Poláci přejmenovat ulice připomínající toto období. Z polských měst by tak v budoucnu zmizely Leninova ulice i třída Rudé armády. Projekt příslušného zákona již schválili polští senátoři. V Polsku je v současné době zhruba 1500 ulic a náměstí se jmény komunistických funkcionářů či názvy spojených s minulým režimem. Polští politici by to chtěli změnit speciálním zákonem, který by nařídil přejmenování těchto veřejných míst, protože připomínají a propagují totalitní režimy. Podrobnosti o návrhu legislativy nařizující přejmenování komunistických názvů veřejných prostranství v Polsku přináší tamní zpravodaj Českého rozhlasu Petr Vavrouška. Pokud bude legislativa schválena, odborníci z Institutu paměti národa dají vedení jednotlivých měst a obcí tříměsíční lhůtu, aby například pro ulici nesoucí jméno komunistického premiéra našlo nový název. Řada Poláků vnímá iniciativu zákonodárců negativně a argumentuje tím, že dnes je už na takové změny pozdě. Vadí jim, že si budou muset měnit osobní doklady, a upozorňují navíc i na finanční stránku. Lidé, kterým se nápad líbí, naopak říkají, že lepší pozdě než nikdy. Dávají však spíše přednost tomu, aby rozhodnutí o přejmenování bylo vloženo do rukou občanů z ulic s problematickými názvy nebo jednotlivých samospráv. O změnu názvů ulic se polští politici pokoušeli již mnohokrát. Parlamentu se ale dosud nepodařilo odhlasovat zákon, který by to nařizoval.

Mohli bychom říci, že stejný problém máme u nás. Ono je to ovšem poněkud složitější. Vzpomínám si na dobu hluboce totalitní, kdy v rámci bůh ví čeho bylo rozhodnuto, že se vznikající obchodní domy budou všechny jmenovat PRIOR. A také se tak stalo. A světe div se, v tehdejším Dikobrazu, který patřil do vydavatelství ÚV KSČ, i přesto vyšel kreslený vtip, v němž jakýsi šéf říká všem účastníkům porady "od dnešního dne si všichni budeme říkat Vašku". I přes tento kritický vtip (a ve své době odvážný, protože šlo o nějaké centrální usnesení) u nás Priory jaksi vznikly. Dnes již snad nikde nejsou. Z čehož plyne, že přejmenování ulic a náměstí všeobecně si nelze vynutit nějakým zákonem.

Osobně jsem v době svého mládí bydlel v pohraničním městečku, a to v ulici Zahradní. Ono to mělo svoji logiku, šlo o ulici s vilkami a zahrádkami. Jenže posléze nastala ona známá historka s tím, jak do Československa přijel Nikita Sergějevič Chruščov a po uvítání položil našim hostitelům otázku: A kdě jest vaš geroj? A nenechal nikoho na pochybách, že oním hrdinou myslí generála Svobodu, který v té době dělal ve "vyhnanství" nějakého účetního v JZD někde v Krkonoších. Takže narychlo soudruha účetního, jinak hrdinu SSSR, oblékli do generálské uniformy a přivedli ho před soudruha Chruščova. Za pár měsíců se naše Zahradní ulice přejmenovala na ulici Generála Svobody. A jeho jméno nese možná dodnes, nevím.

Horší to bylo s ulicemi v pohraničí. V jednom pohraničním městečku měli po staletí ulici vedoucí do sousední obce pojmenovánu po městečku, k němuž vedla. V roce 1945 ji přejmenovali na Partyzánskou, i když v onom regionu nikdy v životě žádní partyzáni nebyli a objektivně ani být nemohli. Jmenuje se tak dodnes.

V oněch pohnutých dnech listopadu 1989 jsem bydlel ve větším městě na Ostravsku a neustále nám klepal na dveře agitátor, který sbíral podpisy na změnu jména naší ulice. Docela jsem ho chápal. Jmenovala se ta ulice 40. výročí KSČ. Dělalo nám to vždy potíže při psaní zpátečních adres, ale holt to tak bylo. Byla ona ulice dostavěna v roce 1961, v době 40. výročí založení KSČ. Navíc plná vzrostlých lip. Navrhovali jsme tomuto agitátorovi, ať prosadí v tehdejším Občanském fóru název Lipová. Což by mohlo vydržet po staletí. Nelíbilo se mu to a přicházel za den i několikrát. Jednou mi byl jeho vpád již nepříjemný, tak jsem mu zcela naschvál řekl, aby onomu plénu navrhl, že by ulice mohla dostat svůj původní název. Masarykova. I když mezi námi v Masarykově době zde byla pouze pustá pole. No to si pište, že s tímto návrhem sklidil posměch. Leč název ulice byl přesto změněn. Dodnes se jmenuje ta ulice 17. listopadu. Takže jsme si moc nepomohli.

Nařídit zákonem změny názvů ulic z hledisek poněkud ideologických, může být sice bohulibé, avšak nevhodné. Ve všech směrech. Své by si k tomu vždy zásadně měli říci lidé, kteří v dané lokalitě bydlí.

Následující text je pouze hypotetický. Problém by totiž ovšem nastal, kdyby bylo nařízeno, že pod tabulku názvu ulice jest nutno dát další tabulku, proč se ona ulice tak jmenuje. Na jednu stranu bychom to mohli přivítat. Dozvěděli bychom se mnohé o hrdinech, které jsme do té doby znali pouze dle názvu ulice. Ovšem v jistých případech by bylo velice sporné, jak název ulice objektivně charakterizovat. A tam bychom ho měli změnit na ulici Lípovou. Nebo Potůčkovou.

Jenže přátelé, než dospějeme k tomuto poznání, v této zemi žádné ulice již nebudou. Jen čísla, abychom se orientovali v pohybu mezi developerskými sklady a skladišti, jimiž budeme za pár let obklopeni. V každém případě půjde o zvýšení naší životní úrovně, takže nějaká jména našich ulic v této budoucí situaci nehrají žádnou roli. Proto nechápu, proč se naši polští kolegové tolik namáhají. Lipovým ulicím již odzvonilo.