31.8.2016 | Svátek má Pavlína






FEJETON: Konstrukční princip

25.9.2014

Na cestu do Prahy čekal ještěr z rodu plesiosaurů pětasedmdesát milionů let. Jeho pozůstatky našli členové antarktické výpravy České geologické služby, převezli je a předvedli koncem týdne na tiskové konferenci. Pohled na věkem zčernalé obratle je připomínka té nejnepříjemnější vlastnosti času, jeho bleskurychlosti a s ní spojené pomíjivosti všeho. Vždyť ty obratle, kdybych je našel já, nikoli v antarktickém ledu, ale za humny na poli, považoval bych je za zbytek páteře nějaké hodně dobře živené krávy. Princip stejný, takové obratle mám taky, jenom menší. Konstrukce stejná, rozhodně podobnější té současné, než dejme tomu konstrukce kostry automobilu dnešního a toho před padesáti lety.

Pravěcí ještěři jsou velmi populární. Už na světě nejsou, není tedy třeba je zapisovat do seznamu ohrožených druhů. Nevyžadují péči ze strany ochránců přírody a padouši na ně nepořádají lovy, aby poskytli egoistickým gurmetům zvrhlé potěšení z večeře, v níž je servírován plesiosauří biftek. Navíc je tu dobrý pocit, že za tohle vyhynutí člověk opravdu, ale opravdu nemůže. Dokonce lze s pravděpodobností splývající s jistotou říci, že bez onoho vyhynutí by se člověk na tváři planety neobjevil. Proti žravým ještěrům by nahá opice obdařená zárodky rozumu neměla šanci. Plesiosaurovi tedy můžeme s klidným svědomím pohlédnout do očí. Chlapče, dopadl jsi špatně, ale my v tom nejedeme. O popularitu pravěkých ještěrů se zasloužili vypravěči příběhů, jistě že jejich řadu zahajuje sir Arthur Conan Doyle. Svůj Ztracený svět vydal před sto lety, příběh o výpravě, která objeví na amazonské náhorní plošině pravěká zvířata, jež přežila celosvětové vymírání.

V roce 1933 došlo k významnému kroku z oblasti čisté fikce do temné pseudoreality. 22. července spatřili manželé Spicerovi na silnici na břehu skotského Loch Ness sedmimetrovou potvoru s baňatým tělem a malou hlavou na vlnivém krku. Plazilo se to přes silnici, polámalo vegetaci a nakonec to zmizelo ve vodách jezera. Také další setkání s lochneskou bylo silniční. Div do ní nevrazil motorkář Arthur Grant v srpnu, taktéž roku 1933. Od té doby se v nepravidelných odstupech tradují setkání a pozorování, i fotografie se objevily v tisku. Naposledy viděli lochnesku letos na Apple Map v dubnu. Na snímku Loch Ness je prý vidět její temný obrys.

Objev českých vědců je bezesporu potěšující, ovšem na skutečnou senzaci budeme čekat neodhadnutelnou dobu. Pracuje se na oživení vyhynulých tvorů z jejich zachované DNA. První přijde na řadu mamut. Možná se dočká i plesiosaurus a vyvstane prekérní otázka, co s ním. To teprve bude morální problém, až prokáže čilou rozplozovací schopnost a jí úměrnou žravost! Bude se hlásit o své místo na slunci a na své straně bude mít jeden zásadní argument:

Já tu byl dřív než vy.

LN, 22.9.2014



Diskuse


počet příspěvků: 2, poslední 25.9.2014 06:03









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.