28.3.2024 | Svátek má Soňa


FEJETON: Končím! Budu žít ekologicky

20.12.2008

Doteď jsem platil. Daně z přidané hodnoty, daně z nemovitosti, daně ze zisku, který jsem nikdy nedosáhl, pojistky za auta, silniční daň, dálniční známky, poplatky za odvoz odpadků, poplatky za povinné členství v profesní komoře, povinné pojištění mé profese, daně a sociální pojištění za mé tři kolegy-zaměstnance, poplatky za registraci živnosti a spoustu jiných poplatků od katastrálního, přes vodoprávní až po živnostenský úřad. Platím nehorázné složenky za plyn, za elektřinu, za vodné i stočné, parkovné i spropitné, a to patřím k té šťastnější menšině, která neplatí leasing, půjčky a hypotéky a, neb jsem díkybohu zdráv, neplatím zdravotní poplatky. Přes to, že léta pracuji od vidím do nevidím a hodně vydělám, na mne nikdy nic nezbude, nezlob se na mne, státe, že už toho začínám mít dost. Neměj mi to, státe, za zlé, že po těch letech, kdy jsem živil jenom Tebe a místo poděkování, jsem při každém setkání s Tvými údy, jinak orgány státní správy, vždy měl důvodný pocit, že obtěžuji, jsem v zde v nevhodnou dobu, žádám něco výjimečného, co si musíš ještě řádně rozmyslet, že jsem na omylu, , že věc je banální, jasná a logická a tudíž možná, že třicet dnů na cokoliv je normální, že těch třicet dnů může být libovolně opakováno pro každý nový úkon, přičemž množství úkonů a jejich opakovatelnost určuješ pouze Ty prostřednictvím svých údů - a že těch údů máš. Projednávání čehokoli na Tvých orgánech lze nazvat přímo ústrky či dokonce šikanou. Odpusť mi, můj státe, že hledám východisko, jak z toho začarovaného kruhu uniknout. Nemohu si nepoložit otázku. Existuje možnost, jak výčet těchto ústrků nepodstupovat a seznam platebních položek zrušit či alespoň zkrátit? Existuje. Končím!

Přestanu pracovat.
Propustím zaměstnance.
Prodám auto, budu chodit pěšky.
Odpojím mobil a internet.
Prodám dům a postavím si poustevnu.
Vodu budu brát z blízkého pramene.
Topit si budu klestím.
Svítit si budu loučí.
WC mi nahradí kompost.
Kompost mi poslouží jako zdroj hnojiva pro záhon.
Záhon mi dá brambory i zeleninu.
Naložím si zelí, zavařím si kompoty.
Slepice mi dají vejce.
Kuřata zas maso.
Což takhle prase? Možná.
Králíci jsou skvělí, ty ledvinky jsou mňam.
Křepelky taky umím.
Budu sbírat houby.
Ba i šneky.
Krávu nechci, je moc velká.
Možná kozu. Jehněčí?
Sekat budu kosou. Naklepat ji umím.
Udělám si seník. Ach, to bude vonět.
Budu si malovat obrázky.
Budu psát takovéto blbosti.
Budu chodit brzo spát.
Budu brzo vstávat.
Budu krásně chudý a svobodný.

Mně ten milion či dva - v bance za prodej baráku a živnosti - na ty cigára a pivo v jakémkoli množství - bude stačit do příštího tisíciletí.
Jedna starost mne však trápit bude, za co budeš žít Ty, milý státe.