28.3.2024 | Svátek má Soňa


FEJETON: Když přicházejí, jsou horké a vlhké

26.2.2008

Někdy se to v životě tak sejde. Při návratu z pošty jsme se zastavili se ženou v prodejně elektropotřeb. Soukromé, u nás na rohu. Mají tam prodavačky, které vědí jaký je rozdíl mezi 220 a 120 voltů a rozeznají "baterii" od "baterky". Což rozhodně nebývá zvykem ve většině super-, hyper- a podobných marketů.

Jo a taky je tam rychlá obsluha a nemusím naběhat tři kilometry, než najdu čtyřicetiwattovou mléčnou žárovku a metr dvoužílového kabelu.

Dneska to byla zrada. U pravého pultu byl někdo z nějaké firmy, v ruce dlóóóuhý seznam a prodavač jej obsluhoval a u druhého pultu stál mladý muž. No, muž….. Bylo to elegantně oblečené, hlavu vzorově ostříhanou a natřenou gelem, kolem se vznášela nevtíravá vůně a u nohou měl- nebo mělo?! - tašku s malým rozkošným psíkem.

Já fakt nemá v zásadě nic proti těm … no, slušně řečeno homosexuálům. V posteli je mít nemusím, ale pokud mě nenutí, abych se na ně koukal na různých "love parade", jak kroutí holými zadnicemi a namalovanýma očima, ať si dělají, co chtějí.

Mladý elegán vybíral kablík. Chtěl kablík, co nemá tuhle koncovčičku, co má tenhle a co si ji tu koupil minule, ale jinou, co má červenou koncovčičku a že tenhle kablík že by jako vrátil, ano, prosím, a ten druhý by si vzal a že by to doplatil….

V krámu mají skutečně ochotnou a trpělivou obsluhu. S klidnou tváří přinášela prodavačka různé kablíčky a sdělovala, že specialisté na kablíčky v hi-fi jistě budou vědět ….úúúúúáááááááá!

Já bych ho zabil!!! To byl snad ještě strašnější zážitek, než když člověk přijde do drogerie, kde si tři dámy vybírají jednu rtěnku asi z milionu, které tam mají, a natírají si odstín na hřbet ruky a švitoří a vyměňují malovátka a ptají se, jestli v téhle barvě by neměli stejnou, ale v jiném obalu, takovém nějakém hezčím lesklejším … a nebo nééé, třeba tmavším, "co myslíš, Soňo"?!?!

Přiznejme si, že ta osoba, co si tam vybírala kablík, konec konců mužský byl. Ten kablík si totiž koupil. U třech ženských v jeho věku jsem na 99 % přesvědčen, že by po třičtvrtě hodinovém vybírání začaly ke konci dělat takové ty "obličeje", že tam vlastně nemají vůbec žádnou takovou rtěnku, co by ony chtěly, a odešly by, jak říká kamarádka Madla, "jak ty pravé dámy".

Při pocházce k domovu nanesla žena řečnickou otázku, zda v poslední době nepotkáváme stále víc a víc buzerantů (omluvte ten slovník, jsme holt už starší lidi). A zkonstatovali jsem, že to vypadá, jako by se tihle čtyřprocentní hoši začali skoro přemnožovat. Jsou prostě všude.

Říká se, že "o kom s mluvívá, nedaleko bývá", a v praxi to vypadá tak, že nějaká taková otázka prostě "visí ve vzduchu". Takže mi na stole padla do ruky příloha MfD zvaná Ona, tedy ta příloha, kde rád čítávám jak týdenní sloupky paní šéfredaktorky Tréglové, tak na čtvrté straně fejetony, protože fejetony mám rád a všude jinde jsou v tisku snad už dvacet let zakázaný.

A copak dneska píše fejeton? Autorka Denisa Prošková uvažuje, kde jsou

"Normální muži v dnešním světě". A láme si hlavu s otázkou: "V kterém okamžiku se muži a ženy začali stydět zato, že se potřebují?“

Já si myslím, že to bylo v okamžiku, kdy se z normálních heterosexuálních a nedejbože bílých z mužů stala štvaná zvěř. První známku toho, že se děje něco špatného, jsem postřehl ve starém filmu "Půlnoční kovboj", kde hrdina říká nováčkovi, že on s žádnou ženskou nikam nepůjde, že to je strašně nebezpečný. Jít jen tak s nějakou ženskou. Kamkoliv. A být s ní o samotě.

Dneska je to celosvětový (tedy celosvětový tam, kde existuje tzv. bílá civilizace) zásadní fakt.

Není nic nebezpečnějšího a odporného jako být dneska "normální mužský". Každý normální chlap už se začíná bát. Čehokoliv. Hlavně žen a dětí. V zásadě platí zákony a převládající myšlení, které předem vychází ze zásady, že každý mužský je násilník, agresor, tyran, špinavec, zloděj, pravděpodobný pedofil, surovec, který bere nezaslouženě větší plat než žena, hnusák, který opouští nebohé starší ženy poté, co ony mu obětovaly "pel svého mládí", osoba neschopná starat se o potomstvo a zločinecky se tomu vyhýbající ….

Obviní-li vás exmanžela a nebo prostě kdokoliv, že jste pedofil, nemáte prakticky žádnou možnost se obhájit. Určitě jste jako chlap někdy vlastní nahé dítě sprchoval, a tudíž….

Naštve-li se na vás manželka, prostě oznámí policii, že jste agresor, a vás vyženou třeba o půlnoci na ulici. S jedním tisícem korun v kapse, jak je obvyklé, protože takový chlap prostě nic nepotřebuje, jak uznaly v rozsudcích soudkyně, že.

No, já být mladší, tak si taky rozmyslím, jestli jsem si neměl raději "vzít Karla odnaproti". S tím bychom určitě neměli děti! Kdybychom byli dva legalizovaný homosexuálové, dokonce bychom si mohli třeba hrát v parku s holčičkami na schovávanou. Jako "normální" chlap bych k tomu dneska odvahu rozhodně neměl!

A vůbec by to bylo bezva! V práci by si na mě nikdo netroufnul a sprdnout kolegyni, že kulový dělá a pořád krafe po telefonu, bych mohl třeba třikrát denně, aniž by mě mohla nařknout z "harašení". Jé, to by byl život!!!

No a prostě tak vůbec. Že já blbec jsem na ženský! No to bude tím, že jsem holt starej. A morálně a sexuálně zaostalej! Ale být mladý, nevím, nevím. Ono jde totiž taky o prachy, víme, děvčátka milovaná? Ono dneska stačí si vzít nějakou diblici a šupito, za pár let chlapovi zbudou oči pro pláč. Spočítám-li si mužský, který umí počítat do pěti, na kolik při dnešních zákonech jednoho takový obyčejný domácí "vrznutí" přijde, co mu asi vyjde? To i holky z Carlonu budou levnější. Když se to spočítá.

Takže, milé dámy, co pláčete, že se nedá sehnat žádný pořádný mužský, pláčete dobře, ale na špatném hrobě. Zkuste to nejdřív u svých bojovných družek, co nemají na práci nic jiného než vymýšlet protimužské zákony, ať zabrzdí. Chlapi si to nezačali, víme, milé dámy? Jinak, přestože hormony u chlapů bojují na vaší straně co můžou, bude to čím dál tím horší. Teda u nás. V blahobytem zpovykané společnosti.

Vtipy jsou esencí lidové moudrosti. V krátkosti shrnou bez zbytečných keců vše podstatné. Tak nakonec pro vás, mé milé dámy, dva mám:

Umírá starý otec rodiny. Povolají kněze i nejlepší lékaře, stařec se tři dny zmítá na smrtelné posteli, pak se díky modlitbám a lékařskému umění vrátí zase na svět.
" Tatínku," ptají se příbuzní. "Když jsi byl na cestě do nebe, viděl jsi Pána Boha?"
"Ano, viděl, milé děti," přitaká stařec.
" A jaký to bylo? Jak vypadal? Povídej," zní ze všech stran.
Starý muž s zamyslí, pak si odkašle a povídá: "Tak já vám to tedy řeknu. Boha jsem viděl. Je to ženská. Černá. Na invalidním vozíku. A je to lesbička."

No a ten druhý fór, co přišel nedávno přímo z Ameriky:

Víte jaký je rozdíl mezi tornády a ženskýma? No žádný! Když přicházejí, jsou horký a vlhký. No a když odcházejí, berou s sebou auta a domy.

No a takhle je to, milé dámy. Už nejste pro nás chlapy jen objektem zbožňování, touhy, přání mít rodinu a děti a vychovat syna a postavit dům. Jste pro nás pomalu vždy a zásadně nebezpečí podpořené zákony a předpisy, které hledí na všechny muže předem jako na zločince, gaunery a vůbec lidský odpad.

Že se vám chce vůbec s něčím tak odporným lézt do postele a mít s tím děti!