Zaslechla jsem někde v rádiu, že řád německých rytířů nedostane zpátky kapli v Karlově Studánce. Řád německých rytířů nebo správněji česká provincie řádu bratří domu Panny Marie v Jeruzalémě toho nedostane zpátky víc, ale ve mně ta kaple vyvolala velice živou vzpomínku.

Psala se devadesátá léta a do Prahy přijel na návštěvu (či vlastně na nějakou konferenci) jeden můj polský kamarád. „Tak co mi ukážeš, co jsem ještě neviděl?“ dotázal se. Nebyl v Praze poprvé, takže Staroměstské náměstí ani nic takového nepřipadalo v úvahu. „Co takhle na Bílou horu?“ zeptala jsem se. Trochu se lekl, protože měl jen jedno volné odpoledne, ale když jsem ho ujistila, že se tam dá dojet tramvají, zaradoval se. O českých dějinách ledacos věděl. Prošli jsme se oborou Hvězda, povídali si o politice a všeličems jiném a pak se najednou zeptal: „Proč se tady všude píše Oční optika? Copak je i nějaká jiná optika?“ Políbila mě Múza: „No samozřejmě, že je jiná optika, vždyť to sám říkáš. Někdo má prostě jinou optiku, vidí to jinak.“ Jistě chápal, že je to trochu podfuk, že se vykrucuju, ale přistoupil na to.

Pak ale přišla kardinální otázka. „A co se tady u vás děje, o čem se píše a mluví?“ Dostala jsem se do rozpaků: „Tomu bys prostě nerozuměl.“ Odpovědí mi byl naprosto nedůvěřivý a trochu zděšený pohled. Jak nerozuměl? Proč nerozuměl? Copak je mezi našimi dvěma zeměmi tak propastný rozdíl, že se tu dějí věci, kterým by sousedé nerozuměli? Lezlo to ze mne jak z chlupaté deky: „Znáš jistě katedrálu na Pražském hradě. A o tu katedrálu se stát dohaduje s církví.“ Kamarád leknutím nechal otevřenou pusu. Když se vzpamatoval, rezolutně prohlásil: „Tomu teda prostě nerozumím.“ „Tak vidíš, já ti to říkala,“ slavila jsem neveselé malé vítězství. „Ale co by stát chtěl dělat s katedrálou?“ Z toho jsem ovšem už nevěděla, jak ven: že by se stát chtěl v katedrále modlit, se mi nejevilo pravděpodobné. Ani že by ji chtěl pronajmout k jiným účelům. Zbořit? Rozebrat a někam odstěhovat? Taková blbost by přece nikoho nenapadla. Myslela jsem si stejně jako on, že v rozumně zařízené společnosti by měly kostely patřit církvím. Kamarád si všiml mých rozpaků a pomohl mi z nich: „To bude asi ta jiná optika.“

S restitucemi a Benešovými dekrety je to patrně podobné, taky jiná optika.

Třeba hrad Bouzov, konfiskovaný podle Benešových dekretů, nebyl konfiskován řádu, neboť německé rytíře Adolf Hitler zrušil jako organizaci nepřátelskou Říši a jeho nemovitosti byly zabaveny či převedeny na jiné – hrad Bouzov konkrétně na šéfa SS Heinricha Himmlera.

No ano, je to věc pro soud, řád o hrad přišel jindy než v rozhodném období atd. Ale co chce propána stát dělat s kaplí v Karlově Studánce?

LN, 9.10.2015