Před pár dny mě jistá povinnost zavedla do jednoho vzdáleného okresního města, v němž jsem měl dva dny co vyřizovat. Což byla příležitost setkat se s přáteli, kteří zde bydlí a již delší dobu zakončují naši docela častou virtuální korespondenci slovy o tom, že bych se měl také „ někdy přijet ukázat“. A tak jsem přijel.

Moji přátelé mají dvě dospělé děti, které znám nebo jsem znával docela dobře, třetí, nejmladší Karel nějak rychle vyrostl, protože si ho pamatuji spíše jako malého kluka. A, kupodivu, po prázdninách nastupuje do prvního ročníku místního gymnázia. To nám to utíká. Moji přátelé využili mé přítomnosti jako vzdálené a neznámé autority. Karlík má zcela jasno o svém budoucím povolání. Bude miliardářem. Jak, to nechce prozradit. A protože to tvrdí již několik let, rodiče jsou tím dost znepokojeni. A tak jsem si s Karlíkem sedl pod pergolu na zahradě, kam mi jeho tatínek postavil k ochutnání to nejlepší z loňské sklizně. Oni jsou totiž vinaři. A věděl jsem, že mu mám jeho ztřeštěný záměr nějak vymluvit.

S Karlíkem jsme si potykali a já mu navrhl, aby mi říkal křestním jménem. On ale řekl, že by se mu více líbilo strejdo. Tak jsem se stal strýcem. A šel jsem hned k věci. Tak proč a jak chceš být miliardářem, zeptal jsem se opatrně.

Karlík se zeptal, jestli znám ten případ hráčské vášně nějakého chlapce z okolí Vysokého Mýta, jemuž rodiče vášeň dotovali asi 27 miliony. Nějakých dvacet milionů jeho rodičům půjčila účetní jedné soukromé firmy z prostředků té firmy. Nyní jsou všichni před soudem.

Znám ten případ, tedy jen pokud se týče toho, co bylo na internetu. Co tomu říkám? Nejvíc kroutím hlavou nad tím, jak může účetní z firmy vydolovat bez dovolení 20 milionů a nikdo o ničem neví, povídám.

Má autorita u Karlíka zřejmě vzrostla. Nechal jsem stranou gamblera.

Tak to jsme dva, strejdo, povídá Karlík. Největší pitomec v tomto případu je majitel té firmy, konstatoval na závěr. Trochu jsem se ho zastal – třeba o tom věděl, nebo má tak velký obrat, že si toho nevšiml. A to jsem nahrál Karlíkovi. Jestli si toho nevšiml, tak není jen pitomec, ale i poněkud neschopný. Tam jsme se shodli.

A Karlík znova. A strejdo, ten případ podnikatele z Valašského Meziříčí, z něhož za rok vytáhli dva podvodníci postupně více než 42 milionů, když mu slibovali, že mu vymohou dlužnou částku ve výši tří milionů, které mu dlužil jistý občan Pokorný. Co říkáš tomu?

Tady jsem trochu zaváhal, neboť nad tímto případem člověk žasne. Uznej, strejdo, povídá Karlík, že tady už jde o naprostého pitomce. Opět jsem se to snažil mírnit. Začal jsem s tou nešikovností.

Jenže Karlík se nedal. Dobře, takže když jsou oba, jak ty říkáš nešikovní, tak jak mohli i přes tu svoji nešikovnost přijít k tak velkému jmění, zřejmě vyššímu, než je několik desítek milionů?

Přiznám se, že mě jeho logika zaskočila. Když jsem o obou případech četl, pomyslel jsem si něco hodně pejorativního, ale tohle mě ani nenapadlo. Abych v tom chlapci nevzbuzoval jen negativní asociální představy o bohatých podnikatelích, zkusil jsem to jinak. Víš, chlapče, můžeme také říci, že i přes jejich jakousi dost těžko vysvětlitelnou nešikovnost mohli být šikovní i jinak. Třeba podnikatelsky a nemuseli zrovna podvádět nebo být bílými koňmi.

Ten kluk se na mně podíval a já cítil, že není daleka chvíle, kdy si bude myslet, že jsem blbec i já. Ale on začal oklikou. Strejdo, naši říkali, že jsi kdysi také podnikal. Věděl jsi denně, kolik máš na kontě a kam jdou jednotlivé částky? Věděl, povídám, ale nevím, co by bylo, kdybych měl obrat třeba sto miliónů.

Jsou na to systémy, povídá Karlík. Přisvědčil jsem mu.

Takže, strejdo, povídá Karlík, když to shrneme. Jsme země, v které může člověk, který je evidentně nešikovný nebo se nechá tahat za nos, klidně vydělávat desítky nebo stovky milionů, aniž by tušil, že mu z nich někdo zatraceně ubírá?

Inu, synku, musel jsem přiznat, je to nepochopitelné a tragické, ale i tak se dá zřejmě u nás podnikat. Již jsem tomu chlapci nevysvětloval, že to jde pravděpodobně jedině, když je člověk napojen na státní či veřejný rozpočet, u jehož zdrojů musí mít komplice. Nechtěl jsem mu kazit zbytek prázdnin.

Náhle přišla maminka a hned se ptala. Tak co, kluci, k čemu jste došli?

Karlík mě rychle předběhl. Už vím, maminko, jak to bude.

Nenechám se nikdy nikým tahat za nos.

A v tu chvíli jsem pochopil, že pokud se nevzpamatujeme a neuděláme opravdovou revoluci, že Karlík bude za deset let skutečně miliardářem. Budu se muset toho chlapce držet.