28.3.2024 | Svátek má Soňa


FEJETON: Jak (ne)nakupovat

11.7.2009

16. června 2009 večer napsal jistý Jenda: Panebože! Proč sem (tedy na Psa. Pozn. IF) toho grafomana (tedy mne) furt cpou? Ten by snad sepsal dvoustránkový elaborát, i kdyby si měl sestavit seznam potravin, co má nakoupit. A možná by v tom ty věci, co má koupit, i někde našel.

Jenda X chtěl nejspíš říct, že utápím fakta v omáčce. Utápím?

Podle mého názoru se mýlí. Omáčku naopak omezuji na minimum, nicméně s tím nakupováním to není špatný nápad. Disponuji koneckonců i peněženkou, ve které... Ve které, pravda, věčně nic není, tedy kromě různých milých mi fotografií a zbytečných průkazek typu Potvrzení o povolení nosit zbraň a střelivo.

Ano, tu mi kdysi – a bez jakýchkoli střeleb! - vydal "útvar obrany" Okresní správy pošt.

V téže portmonce ale nosím i několik bílých navštívenek s nápisem Fantomas. Typickým je, že kdykoli přijdu do styku s nějakým dítětem, zapomenu na to. Škoda pro dítě? Určitě!

Dále mám v peněžence poznamenáno, co mám odpovědět, když si na mne někdo počká za rohem s kyjem (známý námět kreslených vtipů) a bafne: "Adresa?"

"Sever."

Je ovšem možné, že mi týž číman, tedy Číňan, tedy "Číhal"... položí jakoukoli jinou otázku. Rozumíte? Jakoukoli. I pootevřu portmonku, mrknu na papír a... pokaždé odpovím:

"Píšu knihu."

Dále mám uvnitř peněženky zelený papírek s číslem účtu 265987654/0480, no, a z druhé strany jsem si napsal PIN 3209.

Pak tam mám vizitky. Hlavně kamarádku, svého nakladatele a svého nejoblíbenějšího antikvariátníka pana Holého. Musím ale přiznat, že z jakési pověrčivosti (anebo snad lásky) nosím k nim přitisknutou i navštívenku Monsignora Františka Radkovského.

A občanský průkaz. Dávno tomu, co jsem ho ztratil. Stačí přece legitimace České společnosti Sherlocka Holmese.

No, ale mám i legitimace spisovatelských organizací a na nich nejmíň dvacet let starý fotky a pamatuju si, jak jsem si před lety připadal při focení nemožně vyhlížející, ale dnes, krutibrko, dnes bych ten tehdejší vzhled bral všemi deseti.

Pozdě! Taky nosím průkazky do knihoven, kam bohužel skoro nechodím, a pár vizitek "hrdinky mých románů" (jak na nich stojí) se jménem a adresou Ivany Čubrové z plzeňské Macháčkovy ulice 876/2. Inu, do této ženy jsem byl možná takových deset let zamilovaný a ty navštívenky jsem jí kdysi vyrobil, a to hned v několika sériích. Opravuji: nechal vyrobit. Ale nemyslím si, že by mě Ivana poté považovala za zdravějšího. To ne. Nicméně většina mých povídek a románů – i včetně nesmrtelného Smíš zůstat mrtev – jí přece straní.

Ale o tom jsem nechtěl psát! Chtěl jsem, Jendo, psát o docela bezvýznamném papírku, kde mám naškrábáno: Třikrát máslo bez krávy. Pomeranče.

Znamená to, že až příště půjdu v šest večer z práce, mám se stavit v městském Tescu a koupit tři másla, ale ne s obrázkem krávy, a libovolné množství pomerančů. V obou případech to mám udělat nejspíš proto, že v Tescu jsou ty pochutiny o řadu korun levnější než u nás v městečku, jenže já do Tesca většinou nejdu, protože tam je prostě moc lidí, fronty a nutí to k předbíhání.

Jednou jsem dokonce - znechucen délkou fronty, a tedy oprávněně - odešel s nákupem bez placení. Jindy jsem ho tam nechal. Nakonec jsem do Tesca přestal chodit úplně, tedy s výjimkou prodejny knížek v suterénu. Pravda, je to ale nejhorší prodejna knížek v Plzni.

Která je nejlepší, to je diskutabilní, osobně však preferuji ty knihy, kde jsou mladé prodavačky, a pak ty, kde mě sledují mezi regály co nejméně (i když nekradu).

Často se mi ovšem stává, že někam chodit úplně přestanu.

Jak vznikne taková zábrana? Jednoduše. "Máte Petiškovu knihu Tatínku, má ďábel oči jako maminka?" zeptám se.

"Nemám, ale objednáme vám ji."

"Dám vám tedy číslo mobilu."

"Fajn."

Ale nevolají, nepíší. Přijdu za týden. "Ještě to nemáme, ale tady, vidíte, tady na zdi to je poznamenané. I s vaším číslem."

Přijdu za čtrnáct dní. "Máte..."

"Ještě to není."

Mezitím ale knihu uvidím jinde, koupím..., a protože se bojím, že mezitím přišla i tamta, do původní prodejny přestanu chodit. Navíc si knihu přečtu a zjistím, že je antifeministická, i počnu mít původní prodavačku v podezření, že ji četla a rozhodla se Martina Petišku bojkotovat. Navíc... Ano, ano. V Praze by se tohle nestalo. K něčemu podobnému může ale dojít v Plzni, kam se moc horečně nedistribuuje.

Závěrem bych rád podotkl, Jendo, že obvykle nedisponuji příliš velkou hotovostí, kterou bych mohl utratit za knížky. Tudíž si ty, po kterých toužím a prahnu, alespoň sepisuji. Tento seznam už roste léta, a má tedy řadu scvaknutých stránek. Často něco vyškrtnu, pravda, ale vepředu vždycky přibudou. Bestie! Vůbec nejradši jsem tudíž, když zjistím, že knížka, která lákala názvem, nestojí za koupi. Tak ji vyškrtnu - a ušetřím. Jsem rád. Často ale bohužel škrtám až potom, co jsem o něco ošidil své dítě, anžto jsem opět neušetřil. Ale taky je pravda, že synovi některé ty se zaťatými zuby koupené knížky čtu. Nahlas. Tak třeba Knihu hřbitova – od Gaimana. No, a sotva jsme to dočetli, už jsem zjistil, že to i zfilmují. A chtěl bych mít i dalšího Gaimana. Coralinu. Šetřím.

Ale asi nekoupím Akta Bond, ten nový průvodce světem agenta 007, protože jednoho průvodce světem nula nula sedmičky už vlastním. Koupím ale určitě Tintina v zemi černého zlata, to nelze-nelze nekoupit!

Jenže... Taky vyšel nový román Johna Le Carré. Jmenuje se Nejhledanější muž. No, a já mám od Le Carré zatím skoro všechno (snad s výjimkou knihy Noční recepční). I Nejhledanější muž zní zajímavě a... Bude to o "Ládínovi"?

Kdo ví! Jdu ale dál. V Levných knihách koupím Strindbergovy povídky, ale někomu je příští den věnuji, a tak si to jdu koupit znova. Jdu dál - a najednou koukám, že v reedici vydali tři staré nickcarterovky. Mám to koupit? Nemám? Mám?

Ale co když chtějí znovu vydat všechny! Takový děs! Ne, takové léčce se radši vyhnu, i když jinak o braku píšu do Tvaru už celá léta.

Jdi dál a nevyhnu se nejspíš koupi kovbojek z pera Roberta Ervina Howarda, tedy jinak tvůrce Conana. Koupím je? Nekoupím? Čistě ze zvědavosti... Pravda, slyším, co říkáte! Měl bych chodit do veřejné knihovny, když mám ty průkazky, ale bohužel... Bohužel skoro jistě vím, že žádnou z výše vyjmenovaných knížek by tam ještě neměli.

No, a kdyby měli, chtěli by ji po čase vrátit. Navíc... bez mých poznámek! A podtržení. Tak jdu naším městem dál... a dál. A příští týden vyjde Pět neděl v balóně, ale nejen od Verna. I od Neffa. Předělávka. Někdo zvrací? Já ne. Já říkám: No, nekupte to!